Urban Westling

„V Československu, tedy v Praze, jsem byl snad patnáctkrát. Ale s materiálem jsem cestoval možná tak půltucetkrát... Měli jsme takovou skrytou přepážku v nádrži na benzín a možná ještě někde. A někdy jsme to vezli jenom v tašce. Vzpomínám si, že jsem při jedné příležitosti dal krabičku marlborek, když jsme projížděli hranice. Aby to šlo trochu rychleji. Mám jednu vzpomínku, jak jsem si ve Stockholmu koupil jednoduchou kopírku. Starý typ, který používal jen modrou barvu. Kopie byly jen v modré barvě. Byl to poměrně malý stroj a prostě se to točilo ručně. Ale musel jsem ho rozebrat, aby se tam vešel. A měl jsem z toho špatný pocit. Možná už to nikdy nedokázali dát dohromady... Protože jsme neměli žádný návod a byla tam spousta malých součástek. Nikdy už jsem se nedozvěděl, co se s tím stalo.“

„Bylo to velmi odlišné. Z návštěv Prahy si vzpomínám na takové věci, jako je vůně uhlí v zimě. To jsme ve Stockholmu neměli. Nejdřív jsem ani nechápal, co to je. Ale samozřejmě to bylo uhlí. Bylo to dost šedivé, celá ta scenérie. Nebylo tak snadné najít obchodní domy. Byl tam, myslím, jeden obchodní dům na Václavském náměstí. Za záclonou. Člověk musel vědět, že tam je. Nebyla tam žádná velká výloha, museli jste jít za závěs, abyste se dostali dovnitř. Vzpomínám si na takové malé chlebíčky, které jsem tam jedl. Velmi dobré malé sendviče, velmi levné, které se daly koupit v pekárnách. Mohli jste je vidět ve výlohách. Dělal jsem to proto, že jídelní lístky nebyly v angličtině, bylo těžké si něco objednat. Takže jsem jedl tyhle věci, tyhle sendviče. Taky si vzpomínám, když jsme bydleli v tom hotelu, v roce 1979, když jsme se setkali s novými mluvčími Charty, tak jsme bydleli v hotelu, který se jmenoval Na Moráni, byl to poměrně jednoduchý hotel. Před pokoji jsme viděli, že sbírají stará mýdla, takže jsme pochopili, že je použijí na výrobu nového mýdla. Což bylo trochu zvláštní, ale nejspíš se to tak dělalo.“