Kamil Zajíček

* 1965

  • „Naše trestní stíhání bylo po čtyřech měsících zastaveno, protože jsem se navedl na svého přítele v Opavě, disidenta Ivoše Mludka, který byl napojen na ostravskou cestu ke svobodě, kdy to propojili a zahlásili na Svobodné Evropě nejen tento příběh o Janu Zajícovi, ale i o trestním stíhání bratrů Huškových. A VONS dal celý příběh do roviny, že jestli tady míní za toto trestat lidi, tak že ne. Krajský prokurátor to stáhl, že nebylo nabyto nějakých faktů. Tudíž bylo trestní stíhání zastaveno. Nebylo ale zastaveno to, že svazek uvedený na mě, kde jsem byl označen jak Hus, nevím, jestli je to jen zkrácené Huška, nebo je to jméno našeho velkého Jana, ale je to příjemné. Nicméně tento svazek potom byl dál bohatší a bohatší o to, že jsem byl často brán na výslechy. Ať to bylo na předvolání, nebo například ať jsem šel z práce, vyfáral jsem, tak už auto bylo připraveno před fabrikou, odvezli mě do Ostravy na posezení a dle libosti onich vyšetřovatelů jsem si tam poseděl tři hodiny, aniž by se se mnou někdo o něčem bavil, zase mě pustili. A nebo měli spoustu dotazů, na které vlastně nebylo co odpovídat. Řekněme si to dnes popravdě a s podivem, ale všechno věděli. Něco věděli z toho, když jsme byli kontrolovaní na setkání undergroundu, na koncertech. Potom tam byly už takové zvláštnosti, kdy věděli víc, chtěli se víc dozvědět, ale ono pak bylo takové desatero, jak se chovat při výsleších, prakticky neodpovídat, a když už popřípadě něco podepisuji, tak to pročmrkat tak, že tam nebylo možno něco dopsat.“

  • „Dvacáté výročí a potřeba tomuto velkému člověku vzdát hold. Udělali jsme pietní akci ve formě toho, že se zorganizoval fotbalový turnaj. Pozvalo se pár přátel. V rámci turnaje jsem nakoupil květiny a po dvojicích ti, co nehráli, šli dát na hrob kytice. Ti, co se vrátili, říkali, že je to už celé obšancované a že jsou tam kontroly a nepouští na hřbitov. Nicméně jsme tam šli s bratrem taky. U sebe jsme zrovna měli petici, kterou jsme sepsali Husákovi. Napsali jsme mu dopis, co se nám nelíbí. Samozřejmě to bylo nedodržování lidských práv, Charta, propuštění Václava Havla a tak dále. Zabavili nám to tam a hned to očíslovali. Hned domovní prohlídka, kde našli další materiály. Bylo nám dáno trestní stíhání. V té době jsem ale už bydlel v Opavě u přátel a tam jsem byl taky v kontaktu s lidmi z Charty. Když se přes Svobodnou Evropu dozvěděli, že zatkli bratry Huškovy a vedou na ně trestní stíhání, tak mně Ivo Mludek z Opavy řekl, jestli s tím nechci pomoct, že to VONS dělá a věří, že mi pomůžou. Takže přes VONS jsme se nakonec dostali k omilostnění.“

  • „V panelácích bydleli starší kluci a ti pro mě byli to, co jsem chtěl být já. Dlouhý vlasy, džíny, ta neformálnost, živelnost člověka. Když se rozhodneš takhle vypadat, tak tak vypadat budeš. Vlasy mně na hlavě nikdy nenarostly, a byť jsem smutný, tak se to vykompenzovalo tím, že ti, kteří se mnou celou dobu žili, tak jsou jako já plešatí a tlustí, ale pěkní. Oblečení je jasné. Čím hůř budeš vypadat, tak budeš u některých zajímavější a vezmou tě mezi sebe. Áčka jsme nazývali kluky starší o deset a více let a my jsme byli béčka. Říkali jsme si, že snad taky jednou budeme áčka. Samozřejmě kluci už potom ubrali z plynu, protože se vymazaní vrátili z naší slavné Československé lidové armády, a přišla moje doba. Téměř bych řekl, že jsem byl jednou z čelných mániček ve Vítkově. Kultura a kultura života s tím byla samozřejmě hluboce spjata. To znamená, že jsme ani nebyli doma. Pořád jsme mazali ven, za přáteli. Ať to byla jižní Morava, Praha, nebo třeba New Jersey – Nový Jičín, Opava.“

  • „Zátah je o tom, že přijde fízl, zkontroluje ti občanku, a popřípadě když má blbou náladu, tak tě vezme pendrekem a nažene do antonu. Antonem tě pak vyvezli za město do polí a tam tě vykopli ven. Když měli blbou náladu, tak ti ještě dali do držky. Nevěděli jsme, kde jsme. Když si to dnes připomenu, tak to byly moje první turistické šlápoty. Takže bych jim mohl poděkovat. Oni mě navedli na to, co dnes dělám, že jsem chodec a rád chodím.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 13.11.2019

    (audio)
    délka: 01:47:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Jeseník, 20.11.2019

    (audio)
    délka: 35:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Jeseník, 11.04.2024

    (audio)
    délka: 02:05:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Předtím jsem si říkal, že nemůžu mít rodinu, že by mě mohla StB vydírat, a najednou jsem pocítil, že přišla svoboda a rodinu můžu založit

Kamil Huška (Zajíček)
Kamil Huška (Zajíček)
zdroj: archiv pamětníka

Kamil Zajíček, rodným příjmením Huška, se narodil 25. srpna 1965 ve Vítkově. Od mládí se pohyboval ve společnosti dlouhovlasých přátel, tehdy nazývaných máničky. V roce 1983 nastoupil ke strážní jednotce k výkonu základní vojenské služby. I přesto, že ho po roce a absolvování nejhorší části vojny plné buzerace, šikany a ponižování čekala jako staršího vojáka už jen tzv. mazácká vojna, neopustily ho myšlenky na předčasný odchod. Nakonec se mu podařilo opustit kasárny o půl roku dřív, když využil možnost podepsat jedenapůlroční pracovní smlouvu pro OKD. Dostal se do elitní hornické party v Dole Rudý říjen v Ostravě-Heřmanicích, známé svými rekordními výkony. Na rozdíl od svých kolegů v práci si ale uvědomoval totalitní ráz komunistického režimu a aktivně proti němu působil. Rozšiřoval a distribuoval samizdat, promítal zakázané filmy, účastnil se demonstrací. Dne 25. února 1989 se Kamil Zajíček s bratrem snažili uspořádat pietní vzpomínku ve Vítkově k 20. výročí upálení Jana Zajíce. Zadržela je ale Veřejná bezpečnost. Při domovní prohlídce jim kromě samizdatu a dalších věcí zabavili i jimi sepsanou petici, adresovanou prezidentovi republiky Gustávu Husákovi, která vybízela k dodržování lidských práv a mezinárodních smluv. Proti oběma bratrům následně státní orgány zahájily trestní stíhání za přečin proti veřejnému pořádku. Kamil Zajíček prošel opakovanými výslechy StB a v zaměstnání ho přeřadili na mnohem hůře placené místo. Až po zveřejnění jejich případu na Rádiu Svobodná Evropa bylo trestní stíhání v červnu 1989 zastaveno. Od března 1989 bydlí Kamil Zajíček v Jeseníku, kde se také v srpnu 1991 oženil s Danou Zajíčkovou, po níž přijal i své nové příjmení, a má s ní čtyři děti. V březnu 2019 obdržel osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.