Miloslav Zapadlo

* 1952

  • „Před revolucí, v roce 1988, se mi podařilo po dlouhé době získat devizový příslib a měl jsem slíbené, že dostanu pas zpátky. Chtěl jsem vypadnout do Jugoslávie a uvažoval jsem o tom, že to pak vezmu přes Itálii pryč. Prodal jsem chalupu a nikomu jsem to nikdy neřekl. Jednou jsem si nechal zahrát na Čerťáku písničku Všichni už jsou v Mexiku a dal jsem hudbě padesát korun. Na to konto si to dali dohromady, že prodávám chalupu v Harrachově, a mysleli si, že jim chci frnknout. Tak mě v květnu pozvali jako svědka, že se šmelilo s naftou, já jsem taky šmelil. Pak to přehodili a ze svědka udělali obžalovaného, posadili mě do vazby. Přijeli jsme ke mně na chalupu a začali tam hledat peníze. Měl jsem v krabičce schovaných tisíc starých lir a nějaké drobné. Najednou vítězoslavně začal jeden policajt řvát: ‚Už to máme, už to máme, soudruhu…‘ Mysleli si, že chci utéct, tak mě zavřeli. Nejdřív mi dali čtyři roky v Semilech za organizovanou skupinu na rozkrádání nafty. Odvolal jsem se, protože mi to nedokázali a nenašli u mě litr nafty, lístek, nic. Když už jsem byl dlouho ve vazbě, dali mi nakonec zneužití socialistického podnikání. Že když jsme dělali hromosvody, neukradli jsme sice materiál, ale za práci jsme si řekli čtyři tisíce korun, když jsme někomu stavěli chalupu. Tak jsem rok strávil v kriminále.“

  • „Bylo plánované hospodářství, Rusové dělali žigulíky a my bychom vyráběli něco lepšího? To nešlo. Táhlo se to dál a táta furt bojoval, aby se postavilo něco jiného než Škoda 120. Skončilo to tak, jak to skončilo. Začala se vyrábět ta poslední Škoda 120 před Favoritem a to už bylo špatné. Táta dostal důtku, že nedodržoval stranickou kázeň. Vždycky se to pak na něco svede. Můj táta neměl nikdy zapotřebí někomu něco šmelit, prodávat. Peníze ani nepotřeboval, v té době peníze nebyly k ničemu. Sehráli to na něj, protože jim překážel a nedodržoval stranickou kázeň. Hájek, šéf krajského výboru KSČ, dal podnět k šetření a poté už se to táhlo po stranické linii. Vždycky se něco najde… teď mu najdou milenku, dřív se to dělalo takhle. Můj táta odešel z AZNP a dva měsíce si poseděl na Ruzyni, a to bylo zrovna takové studené léto, tak říkal, že tam klepal kosu.“

  • „V té době jsem měl chalupu v Harrachově, každý den za každého počasí jsem absolvoval cestu Harrachov–Mladá Boleslav, Harrachov–Praha a to byl můj trénink. Potom jsme měli tréninkové Škody 130 RS na Rallye Monte Carlo. Bohužel některé úseky, třeba nahoře na Col de Turini, nebyly prohrnuté. Prohrnuli to až den před závodem. To jsme jezdili na oči. Mezi bariérami to ale bylo jednoduché, takže jsme se nějak potloukali. Vím, že první den jsem za to tahal víc, než se Jurovi líbilo, a pak jsme měli jednu velkou krizovku. Druhý den jsme hodně zvolnili a Vaškovi Blahnovi, který jel pravidelně, se podařilo vklínit před nás. Brali jsme to tak, že chceme dojet. Pak z toho udělali humbuk, jaký jsme byli fantastický. Já to jel jako každý jiný závod.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mladá Boleslav, 01.02.2024

    (audio)
    délka: 01:52:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V rallye závodil mezi světovou elitou, komunisti ho pak poslali k lopatě

Miloslav Zapadlo v roce 2024
Miloslav Zapadlo v roce 2024
zdroj: Post Bellum

Miloslav Zapadlo se narodil 10. srpna 1952 v Mladé Boleslavi. Jeho dědeček Rudolf Zapadlo patřil k zakládajícím členům KSČ. Během druhé světové války jej nacisti věznili v Dachau, v 50. letech jej pak komunisti ze strany vyloučili. Pamětníkův otec Miroslav Zapadlo působil v letech 1956 až 1960 jako poslanec Národního shromáždění. Z původní pozice seřizovače strojů se vypracoval na ředitele boleslavské automobilky AZNP, kterým se stal v roce 1969. Pamětník pod křídly AZNP jezdil jako profesionál závody rallye v průběhu 70. let. Získal titul mistra republiky i mistra Evropy, úspěchy zaznamenal i na Rallye Monte Carlo či Rallye Acropolis. V roce 1978 jeho otce vyloučili z KSČ a sesadili z funkce pro vnitrostranické neshody. Pamětník nemohl dále závodit na nejvyšší úrovni a šel pracovat jako dělník na stavbách. Neúspěšně se pokusil o emigraci, komunisti jej zatkli a na rok uvěznili za zneužívání socialistického podnikání. Po sametové revoluci založil stavební firmu, dál se věnoval závodění. V roce 2024 žil v Praze. Pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu škoda Auto z grantového programu Kultura má zelenou.