Jana Živná

* 1946

  • „Vyhnali je na pochod smrti. Říkala, že spali hladoví různě po stodolách a lidé si zoufale brali z pole brambory nebo tuřín a hltali to, jak měli hlad, a bohužel tam zemřeli. Takže museli být všichni ukáznění, aby vůbec došli. Nesměli se vyzouvat, protože jim pak otekly nohy a už se neobuli. A oni je pak všechny zastřelili.“

  • „Byli prý tři, ale ta dvě jména si nepamatuji, jen toho jejich lounského šéfa. Na toho se máma šla podívat, když se vrátila. To okamžitě nastalo ‚haló‘ po Lounech, že se máma vrátila, a řekli jí, že ten pán je zatčen ve vězení v Lounech. Tak se na něj zašla podívat. Prý byl strašně zbitý a oteklý a sotva mluvil. Když ji uviděl, řekl: ‚Paní Juppová, vy jste se vrátila?‘ Nečekal to.“

  • „To si vůbec neumíme představit. Já jsem se jí jako dítě zeptala: ‚Měla jsi kabelku? Měla jsi tam hřeben?‘ Já jsem si to neuměla představit. Ona v Osvětimi neměla nic, měla oholenou hlavu a možná v kapse kapesník a to bylo všechno, co měla. Říkala mi jednou, že dostávali k jídlu eintopf a když si ho nabrala do ešusu, tak v něm při jídle našla briliant. Říkala jsem jí: ‚No vidíš, tos měla schovat.‘ Odpověděla mi: ‚Tak to by mě stálo život, kdyby to u mě našli.‘ Navíc to nebylo kam schovat. K čemu by jí tam byl? O všechno přišla, co měla na sobě, tak jí sebrali. Táta jí nechal, když se vrátila, udělat nový snubní prstýnek, protože i o ten přišla. A ona už nikdy nic nechtěla. Když jí chtěl koupit nějaký prstýnek nebo náušnice, říkala: ‚Ne, já nechci nic. To je pomíjivé, to nemá cenu. Pro mě je důležitý život.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Louny, 20.09.2023

    (audio)
    délka: 59:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Celý život jsem se dívala na maminčino tetování z Osvětimi

Jana Živná, fotografie datována 18. června 1953
Jana Živná, fotografie datována 18. června 1953
zdroj: Archiv pamětnice

Jana Živná, roz. Juppová, se narodila 18. června 1946 v Lounech jako jedno z prvních dětí v Československu narozené ženě, která se navrátila z vyhlazovacího tábora. Její matka, Gertruda Juppová, roz. Brillová, byla zatčena v roce 1941 na základě udání členů organizace Vlajka, kteří ohlásili, že údajně nedodržovala protižidovské zákony. V Osvětimi Gertruda Juppová pracovala v kanceláři jako účetní, jelikož uměla výborně německy – díky tomu se jí podařilo přežít. Na konci války přežila také pochod smrti, osvobození se dočkala poblíž německých Drážďan. Otec Jany Živné, Ladislav Juppa, nebyl židovského původu, čekal na návrat Gertrudy v Lounech, kde vlastnil krejčovský podnik. Gertruda Juppová se v Osvětimi seznámila s jednou z vězeňkyň německého původu, která byla z Osvětimi propuštěna, a zůstaly blízkými přítelkyněmi po celý život. Z vyhlazovacího tábora se vrátila s podlomeným zdravím. Krátce poté, co se jí narodila malá Jana, otěhotněla znovu a měla syna Ladislava. Jana Živná prožila dětství a mládí v Lounech, vystudovala zdravotní školu a později pracovala v lounské nemocnici. Velkou část její rodiny nacisté zavraždili ve vyhlazovacích táborech, přeživší strýci emigrovali do zahraničí. Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 prožívala pamětnice s matkou velmi silně, protože Gertruda Juppová se bála možného zatýkání a perzekuce během okupace. Jana Živná se později odstěhovala do Prahy za svým manželem, ale v 80. letech se vrátila do Loun pomáhat své tehdy už těžce nemocné matce, která po náhlé smrti svého muže zůstala sama. Gertruda Juppová zemřela v roce 1983. Jana Živná zůstala v Lounech s manželem a synem. V roce 1989 přivítala sametovou revoluci a účastnila se protirežimních demonstrací v Lounech, kde žila i roku 2023, kdy s ní vznikla nahrávka pro Paměť národa.