Blažena Baborová

„Přišli k nám asi dva pohraničníci. Řekla bych, že táta musel jednoho z nich poznat. Převáděl, když měl [dotyčný – pozn. aut.] službu, musel se s ním domlouvat, kdy bude mít službu, kdy může otec převést lidi a nic se jim nestane. Určitě měl domluvenu i tuto dobu, že půjdeme a že to bude bez problémů. Když pohraničník přišel, otec ho poznal. Podle výslechových spisů (které už nemám, dala jsem je bráchovi) se táta na něj obrátil a řekl mu: ,Ty …!‘ – ošklivé slovo, já je opakovat nebudu. A jako by se na něj vrhl, ale nic mu neudělal, protože i ve spise je uvedeno, že táta měl pistoli, ale nebylo z ní vystřeleno. Nevím, proč pohraničník vystřelil. Táta to dostal rovnou do srdce a jednu ráno do kotníku, byl na místě mrtvý. Spíše si myslím, že ho pohraničník zastřelil z důvodu, že táta by byl svědek, že mu pomáhal při přechodech. Také by ho zavřeli. Když byl táta mrtvý, nic se nestalo, vše se svádělo na Anděla.“

„Některé [odsunuté Němce – pozn. aut.] odstěhovali na Západ a některé na Východ. To vím, že tak to bylo. Když jsme byli potom v Biedermeieru, byla tam s námi Němka, pomáhala mámě a tak. Vím z vyprávění, že měla být odsunuta na východní část [Německa – pozn. aut.]. To se ví, kdopak chtěl na Východ? Nikdo. Říkali, že ji táta převedl na Západ. Prostě najednou už nepřišla. Vím, že tak nějak říkali, že ji táta převedl na západní zónu.“