Libor Bálek

„Bylo to ve Vratimově, na břehu řeky. Nevím, jestli tam byla první burza, ale tam byly podél břehu stánky a veškeré zboží, které normálně nebylo dostupné. Byla tam kosmetika, hadry, my jsme tomu říkali vekslácké hadry, takové mrkvové džíny. My jsme byli ti, co neudávali módní trend, měli jsme vlastní módu. Úzké džíny, vysoké boty nebo tenisky. Další kasta byli diskofilové, ti nosili mrkváče, barevné mikiny, počmárané, růžové. Museli mít značkové tenisky, adidasky. To vše se tam dalo koupit za pořádně tučné peníze, protože v obchodě to nebylo. Když to někde nakoupili, tak to s padesáti- nebo stoprocentní marží prodávali. Pak tam byl koutek s muzikou. Tam jsme chodili hlavně my. Byly tam různé desky, cédéčka už začínaly. Potom tam byly party, které prodávaly čisté kazety. To byl obrovský byznys. Ti lidi nakupovali třeba dvacet třicet kazet. Stálo to kolem stovky. Můj první plat byl devět stovek, takže to všechno bylo fakt dost drahé. Tak jsme si vydělávali tím, že jsme prodávali věci na burze, následně za to kupovali kazety, na ně přehrávali desky a tak jsme to točili. Měli jsme všechny prachy v muzice.“

„To byl osmdesátý devátý, jak jsem dělal v Deltě. Bylo to v rozmezí mezi 17. listopadem a asi 15. prosincem a my jsme dostali požadavek z Ústředního výboru KSČ. Krajské ředitelství bylo tady v Mariánských Horách. Byl to šílený barák, místo všech bolševiků na jednom place. Někdo z nich přišel do Delty, že jim máme ozvučit konferenci. A Milan přišel za mnou a říkal: ‚Ty, Libor, mám pro tebe speciální úkol.‘ Já jsem říkal: ‚Já tam nejdu.‘ On: ‚Ne, fakt, běž tam.‘ Já říkám: ‚Tak dobře, ale půjdu oblečený, jak budu chtít.‘ Tak jsem šel. Džíska, džíny, černý kříž na krku, řetízky. Přišel jsem s technikou a vrátní málem vypadli ze židlí. ‚Co tady chcete?‘ ptali se. Já: ‚Mám nazvučit nějakou konferenci.‘ Úplně jsem ještě nebyl pevný v kramflecích, bylo to tak tři týdny poté, co se to tady začalo hýbat. A tam to bylo nasáklé tím stalinismem. Atmosféra byla sevřená. To tam bylo hrozné, já se cítil příšerně. Ale o to víc jsem si dovoloval. Oni byli úplně nepříčetní, že tam zvučí někdo takový. Pro ně jsem byl největší vyvrhel společnosti. Mánička v riflích, to oni nenáviděli, to byl třídní nepřítel zásadní. A teď se jim takový v tom jejich hnízdě objevil. Tak to byl pro mě takový zajímavý zážitek tehdy.“