Myslím, že se nemusím stydět za to, že jsem ve svém šíleném století prožil krásný život
Vladimír Beneš se narodil 27. ledna 1921 v Plzni, o rok později přišel na svět jeho bratr Zbyslav. Spolu s rodiči žili v plzeňské čtvrti Lobzy - Letná, v roce 1926 se na dva roky odstěhovali do Vrútek na Slovensku. Vladimír vychodil první obecnou školu v Lobzích a v letech 1932‒1940 studoval na Masarykově československém státním reálném gymnáziu v Plzni na Klatovské třídě. Po zrušení Sokola začal s bratrem chodit do sportovního klubu VPK Radbuza, za který hrál první ligu ve volejbale. Za války pracoval nejprve dva roky jako výpomocný redaktor v největším plzeňském deníku Nová doba, poté dva roky jako zřízenec v plzeňské nemocnici, kde postupně prošel všechna oddělení a mnohokrát ošetřoval zraněné po náletech. Při osvobozování Plzně jel s kamarádem Josefem Kuntem v ústrety koloně Američanů, dovedl je na radnici a dva dny jim dělal tlumočníka. V letech 1945‒1949 studoval medicínu nejprve v Praze, poté v Plzni. Prvního září 1949 nastoupil do Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích, kde zůstal až do roku 1978. V roce 1969 vystoupil z komunistické strany, kvůli tomu měl zapovězen kariérní a akademický postup. V roce 1971 uspořádal v Praze Evropský neurochirurgický kongres, na kterém byla založena European Association of Neurological Societies (EANS). V letech 1978‒1992 pracoval jako přednosta v nemocnici v Praze-Motole, kde založil oddělení dětské neurochirurgie. V roce 1992 uspořádal v Praze světový sjezd dětské neurochirurgie, který byl vrcholem jeho kariéry. S manželkou Zdeňkou, kterou si vzal v roce 1948, má syna Vladimíra (*1953), který je taktéž světově uznávaným neurochirurgem. Vladimír Beneš zemřel 18. července roku 2021 ve věku sto let.