Za války hrůzou oněměla
Jana Blažejová se narodila 26. července 1937 v Horní Sloupnici. S rodiči se na začátku roku 1942 odstěhovala do Bratislavy, kde otec dostal místo architekta. Jaro téhož roku trávila Jana společně s maminkou v jejím rodném domě ve východočeské Sloupnici, kde žili prarodiče Průškovi a Janin strýc Ota. Dědeček a strýc zde schovávali gestapem hledaného studenta a protinacistického odbojáře Josefa Kuželu. Místo úkrytu však bylo brzy prozrazeno, pardubické gestapo proto 2. května roku 1942 provedlo zátah. Maminka Miroslava Horská, dědeček Josef Průšek a strýc Otakar Průšek byli po brutálních výsleších v době největšího nacistického teroru po atentátu na Reinharda Heydricha odsouzeni k trestu smrti. Nacisté je popravili 3. července roku 1942 v prostorách pardubického Zámečku. Strýc Josef Průšek byl deportován do koncentračního tábora. Pětiletá Jana tedy zůstala sama se svou ovdovělou babičkou. Po válce se jejím poručníkem stal strýc Josef, který se z koncentračního tábora vrátil. Po základní škole se Jana vyučila prodavačkou. V roce 1956 se vdala a novomanželé nakrátko odešli bydlet do Ostravy. V roce 1958 se však vrátili zpět do východních Čech, kde společně vychovali dva syny.