Helena Bračíková

* 1950

  • „Byli jsme tam osmého devátého července 1990. Vzali jsme moji máti, jel náš Honza, manžel. Jeli jsme přes Furth im Wald a moje máti mi říkala, když jsme přejeli přes hranice a projížděli kolem kostelíka, který je v dálce vlevo a kolem je hřbitovní zeď, tam mi říkala moje máti: ‚Tady je pohřbená tvoje babička.‘ Ona byla velice nemocná na srdce, a když se taky dozvěděla, že dva synové, mladí kluci, jí padli v Rusku, mladší syn byl v dolech a teta Helena tak brutálně znásilněná. Byla hodně nemocná, měla velice nemocné srdce. Zemřela ve vlaku ještě pořád Furth im Wald, tam je přechod Folmava. Zemřela ve vlaku a oni ji posadili do rohu, jak je okno, a přikryli ji kabátem. Byly tam hrozný kontroly. Asi tam byl Pán Bůh, že nad ní držel ochrannou ruku. Řekli těm chlapům, že usnula a spí. Tak ji nechali, ale ona už byla mrtvá. Jak to procházeli, tak tam bylo hodně mrtvých, a tak je vyházeli ven a pochovali do hromadného hrobu někde ve Folmavě.“

  • „Moje máti se narodila v Supíkovicích. Pocházela z pěti sourozenců. Bohužel dva padli v Rusku. Přežili oni tři. Moje máti mohla zůstat v Supíkovicích, ale ti dva mladší – strýc Lojza a teta Helena – s rodiči museli na odsun. Můj otec se narodil v Žerebkách v Tarnopilské oblasti na Ukrajině a během války se na nucených pracích dostal až někde k Vratislavi a po skončení druhé světové války se vydal na jih a dostal se k nám do Supíkovic, kde zůstal. Ale úplně přesně všechno nevím, protože rodiče o tom neradi mluvili, neradi vzpomínali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Supíkovice, 04.04.2023

    (audio)
    délka: 38:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Šumperk, 26.04.2024

    (audio)
    délka: 02:17:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Babička zemřela na selhání srdce během transportu do Německa

Helena Bračíková (Bychová) v dětství
Helena Bračíková (Bychová) v dětství
zdroj: archiv pamětnice

Helena Bračíková se narodila 14. ledna 1950 v Supíkovicích jako jediné dítě rodičům Volodymyru a Elisabeth Bychovým. Zatímco otec byl polské národnosti a pocházel z ukrajinské obce Žerebky, matka byla německou rodačkou ze Supíkovic. Rodiče se seznámili krátce po válce, když se Volodymyr při cestě domů z totálního nasazení shodou náhod objevil v Supíkovicích. Nejspíš díky tomu matku nezařadili do odsunu Němců a jako jediná z celé rodiny mohla zůstat v Československu. Elisabeth Bychová válkou a jejími následky přišla o tři členy rodiny. Dva její bratři Ferdinand a Ernest Körbelovi museli narukovat do wehrmachtu a padli na ruské frontě a její maminka zemřela na selhání srdce během transportu do Německa. Helena Bračíková vystudovala střední všeobecnou vzdělávací školu (dnešní gymnázium). Čtyři roky pracovala v kanceláři poštovní novinové služby, než v roce 1978 nastoupila jako hospodářská správní pracovnice na MNV; na obecním úřadu v Supíkovicích pracovala i po pádu komunismu. Její druhý manžel Bohumil Bračík veřejně vyjadřoval své protikomunistické názory a nejednou se kvůli tomu dostal do potíží. V roce 1986 musel jako člen mysliveckého svazu odevzdat úřadům lovecké zbraně a také kvůli stykům se sestrou, která v roce 1965 emigrovala do USA, ho Státní bezpečnost evidovala pod zkratkou PO – prověřovaná osoba. V době natáčení v roce 2024 bydlela Helena Bračíková stále v Supíkovicích.