Jitka Čampulová

* 1926

  • „Z okýnka dobytčáku, tam je nahoře okýnko, se vysunula [ruka vyzáblá na] kost. Držela provázek, na jehož konci visela prázdná plechovka od konzervy. Ozývalo se: ‚Pít, pít, prosím, pít!‘ stále dokola, a někde taky mlčeli. Nevím, jaké všechny národnosti tam byly. Běžela jsem koupit limonádu, abych jim něco dala, ale chodili tam tři němečtí vojáci a mířili na nás. Nic jsem jim nemohla dát.“

  • „Ten [Ryneš] se stal potom naším ředitelem a vidím ho jako dneska: byl štíhlý, bledý, vodové modré oči, tvrdý pohled. Přišel, když jsme měli němčinu. Na němčinu jsme měli učitelku Grünwaldovou. Ta ten den přišla a řekla: ‚Ode dneška musíte zdravit vztyčenou rukou,‘ a sama ji vztyčila. Celá třída nic. Měli jsme ruce dolů. Ona nám domlouvala se sepjatýma rukama: ‚Děti, prosím vás...‘ Sotva to dořekla, otevřely se dveře a vešel Ryneš s nataženou rukou… A to nám všem hned ruce vylítly nahoru.‘“

  • „Kantor stál [uprostřed třídy] na schůdku, když se otevřely prudce dveře a vešla civilní osoba, zřejmě ředitel, a za ním dva gestapáci. Šla z nich hrůza. Byli vysocí, štíhlí, jejich naleštěné holínky vidím dodnes. Zprudka otevřeli dveře a zůstali stát u dveří. Ptali se německy na Irenu Hešovou. Ona vstala a řekla: ‚Já jsem Irena Hešová.‘ Řekli, aby si sbalila a šla s nimi. Irena si vzala tašku a šla. My jsme zůstali ztuhlí a nezmohli se na nic, profesor byl taky celý ztuhlý z toho, co se stalo v jeho hodině. Dodnes vidím před očima, jak Irena s nimi odchází...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kaplice, 15.11.2023

    (audio)
    délka: 03:07:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Kaplice, 16.11.2023

    (audio)
    délka: 03:02:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pro spolužačku si přišlo gestapo rovnou do třídy

Jitka Čampulová v době války
Jitka Čampulová v době války
zdroj: pametnice

Jitka Čampulová, rozená Pivcová, se narodila 6. října 1926 ve Starém Městě pod Landštejnem do rodiny Václava Pivce, vrchního respicienta finanční stráže, a jeho ženy Boženy, rozené Šťastné. Oba rodiče pocházeli z Deštné u Jindřichova Hradce a seznámili se poté, co se Václav Pivec v roce 1920 vrátil jako legionář z Ruska. Jitka měla mladšího bratra Jiřího. Rodina se před válkou několikrát stěhovala kvůli otcovu zaměstnání. Před válkou žili ve Starém Městě pod Landštejnem, v Schönwaldu, Aši a v Kaplici, odkud prchli v roce 1938, po záboru pohraničí, do Soběslavi. Za války pamětnice navštěvovala obchodní akademii v Táboře a stala se svědkem toho, jak gestapo přišlo do třídy pro spolužačku Irenu Hešovou, jejíž rodiče za heydrichiády popravili v Mauthausenu. Popraveni byli též tři zdejší učitelé a ředitel. Její školní docházku ukončily předčasně nucené práce celého ročníku. V letech 1943–1945 byla pracovně nasazená v soběslavské továrně na výrobu šicích strojů Lada. Po válce se rodina vrátila do Kaplice, kde se Jitka Čampulová stala svědkem odsunu německého obyvatelstva. V roce 1950 se vdala za Záboje Čampulu, který byl vyloučen z právnické fakulty pro podporu prezidenta Edvarda Beneše v únoru 1948. Pracovala celý život jako úřednice, žila rodinným životem a politice nevěnovala velkou pozornost. Nikdy nevstoupila do KSČ a neúčastnila se žádných politicky motivovaných akcí. Vychovala dvě děti a v roce 2023 žila v Kaplici.