Jaroslav Chromek

* 1956

  • „Přišla baba z národního výboru, potom poslali kominíka zkontrolovat komín a pak přišli dva policisté s nějakým borcem, který tvrdil, že mu ukradli peněženku. Jenže ho táhli nějak divně, takže se tam policisté šli podívat, co se tam děje. Asi pak zavolali esenbáky, kteří to obklíčili. Každou hodinu tam někdo přišel na něco podivného se zeptat, ale nezakázali to. Kdyby to bylo v Čechách, tak to hned zakázali. Třeba na koncert Oty Veverky, kde byl provokatér, přijeli dopraváci, pomocníci Veřejné bezpečnosti, klasičtí policisté jen dva a jeden tajný. Jinak to byli všichni pomocníci. Nic nevěděli, ale jak to někdo práskl, tak rychle sehnali, co měli po ruce, a poslali to tam.“

  • „Jezdili jsme pětkrát šestkrát do roka do Berlína nebo do Drážďan. Každý rok jsme jezdili na dovolenou k moři do lázeňského městečka Zinnowitze. Bylo to tam levný, a i když jsme byly máničky, tak jsme tam byli králové. Vždycky, když jsme se tam objevili, tak už zdálky na nás z hospody mávali a lákali nás dovnitř. Přetrhávali se, abychom tam zůstali. V rámci ROH tam jezdily české rodiny. Lidi z továren tam měli obsazené kempy. Jenže oni si dali jedno pivo a šli pryč. My jsme si sedli ke stolu a do večera jsme měli každej třeba dvacet třicet piv, dvacet kořalek, tři obědy. Každej jsme tam nechali sto marek. Takže když jsme přicházeli k hospodě, tak jsme obešli frontu Čechů a hospodský nám otevřel. Už jsme tam měli vlastní stůl. Lidé zuřili, protože jsme měli dlouhé vlasy a zalátaný a špinavý kalhoty. Všude nám otevírali dveře. Bylo to tam v pohodě, protože jsme tam jezdili každý rok na dovolenou.“

  • „Hrály tam tehdy Tři sestry. Odjeli jsme a oni si vzpomněli, že na břehu nechali zpěváka. Museli jsme ukecat kapitána a vrátit se zpět na molo, naložit ho a plout dál. Bylo to tam šílený. Přišly punkerky a skini a musel jsem to uhlídat. Punkerky chtěly na záchodě zmlátit jakéhosi skina, tak jsem mezi ně musel vlézt a roztrhnout je a uklidnit. V podpalubí chlastaly máničky a na palubě tančili a dupali punkeři. Kapitán mě honil, ať je uklidním, že tancem rozhoupali loď. Takže jsem furt lítal mezi máničkama, punkerama, skinama a kapitánem. Pořád jsem je uklidňoval, ale dopadlo to dobře, nikdo se neutopil.“

  • „Zatkli mě v Orlové, kdy tam tehdy na koncert přijely tři autobusy policistů, kteří obklíčili zahradu, kde se hrálo, a máničky pak vedli v průvodu. Ani nevím, proč mě sbalili, ale pak jsem skončil na záchytce. Nechali mně somradlo, kde jsem měl litr vína, svačinu a nůž, a zavřeli mě do cely. V cele jsem si to vytáhl a krájel nožem chleba a zapíjel vínem. Za půl hodiny nakoukl nějaký policista a viděl to. Tak na mě vlétli čtyři policisté a sbalili mě a zatáhli na záchytku, kde mě na noc zavřeli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Haňovice, 05.05.2017

    (audio)
    délka: 02:03:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Underground je s vámi

Jaroslav Chromek v roce 1988
Jaroslav Chromek v roce 1988
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Chromek se narodil 23. prosince 1956 ve Šternberku. Dětství prožil v okrajové části Olomouce. Během opušťáku při základní vojenské službě ho bratr Karel seznámil s partou olomouckých mániček, která se pak stala jeho druhou rodinou. V roce 1979 ho rodiče vyhodili z domu a bydlel s přáteli ve Velkém Týnci a následně v Olomouci. Jako tesař pracoval u Pozemních staveb. V roce 1980 se oženil a přestěhoval do Senice na Hané. Po třech letech se manželství rozpadlo a pamětník poté půl roku pracoval v Brně a od roku 1986 v Praze, kde se opět stýkal s máničkami. Kromě návštěv hospod se účastnil protirežimních akcí. Chodil na Lennoniády a demonstrace. Od Františka Stárka získával samizdaty spojené s hudbou, které pak rozdával přátelům v Olomouci. O víkendech jezdil na tajně pořádané koncerty po celém Česku. V prosinci 1986 v Dělnickém domě v olomoucké městské části Černovír uspořádal svůj první podzemní hudební festival, na němž vystoupily například kapely Psí vojáci, Stará dobrá ruční práce, Klikoroh, Moderní doba či Absolutní bezedno. Přišlo na něj přes tři sta lidí. Festival nakonec ukončil zátah policejních složek. Následně Jaroslav Chromek uspořádal několik dalších tajných koncertů a hudebních festivalů, například v Dubčanech (1986), v hospodě U Potoka v Mariánském údolí (1987), v hospodě Na Pile a U Kaple v Olomouci (1988 a 1989), v hospodě Na Hrádku v Praze nebo na parníku plujícím po Vltavě (1987). Několikrát při nich zažil zátahy policejních složek a nejednou skončil v policejním antonu. Stranou nezůstal ani v revolučních listopadových dnech roku 1989. S přáteli například vystoupil na náměstí v Olomouci s transparentem: Underground je s vámi. V roce 1991 se Jaroslav Chromek vrátil na Hanou. Podruhé se oženil a koupil zdevastovaný statek v Haňovicích u Litovle. Budovu opravil a od roku 1995 v ní pořádá hudební festivaly. Jezdí na ně mimo jiné i jeho staří přátelé a hraje na nich i kapela Špinavé spodní prádlo, kterou Jaroslav Chromek s kamarády založil už v roce 1989 a v níž také stále působí.