Prof. RNDr., CSc. Zdeněk Cimpl

“Na té ‚Spravedlnosti‘ jsem byl vyšetřován. Mladý soudruh vyšetřovatel mi dával čtyřikrát prakticky stejné otázky: ‘V čem pracujete, kam jste schoval libry, kde to máte zakopané a jak jste se vůbec dostal přes ministerstvo, jaké jste dělal zkoušky, abyste mohl jet…’ Tak jsem to vykládal pořád stejně. Ptali se na jednu kyselinu, na určitou chemickou látku, která má zřejmě nějaké výbušné využití, a já jsem pracoval ve sklech. To jsou neoxidová skla na bázi arzenu, selenu, síry a dávaly se tam další látky. V tom jsem pracoval, měřil optické vlastnosti a nikdy jsem neřekl nic jiného, protože jsem říkal jenom pravdu. Když byl ten poslední výslech, přišel nějaký nadřízený a říkal: ‚Je to dobrý.‘ A potom už na mě netlačili tajní, ale kádrovák: ‚Kdy se přihlásíš soudruhu?’ No, kádrovák byl takový lidový člověk. Naklepat kosu uměl, a tak to nabízel. Také se mě snažil přesvědčit, ale manželka by mně to neschválila, abych někam na čtyři roky šel, tak se to rozplynulo. Prý Kuvajt, ale kdo ví. A říkám: bylo by to zaplaceno draze. Kdo tam byl, musel si vzít nějaký úvazek. Musel bych donášet. Takhle mi to neřekli, ale celkem to bylo jasné. Kvůli tomu že tam nepůjdu. To mně neřekli, že bych byl pověřen, ale byla to samozřejmost.”

"Stýkají se tam dvě silnice. Jedna vede od Chotěboře a jedna od Havlíčkova Brodu. Na křižovatce stál rohový barák. Pamatuji se, když bylo 9. května, tak jsme šli do kostela, byly májové pobožnosti. Mezitím se tam ale objevily tanky, které jsme pozorovali, nějakou dobu to trvalo a pak se začalo střílet. Z boční silnice, silnice nižší třídy, vyjela kolona Němců a začala bitva. Schovali jsme se v tom rohovém baráku. Napřed jsme byli jen ve stodole, tam na nás padaly rozbité tašky. Potom jsme přeběhli do chlíva, který už byl klenutý, a bylo to tam bezpečnější. Lidi plakali, modlili se, to všechno mám před sebou."