Luděk del Maschio

* 1962

  • „To jsme jeli s Tomášem po zamlžené Hané a všude byly hromady řepy a on měl, protože on byl takový fašoun jako, měl starého otevřeného kübelwagena. A tak jsme jeli tou krajinou a všude byly značky ‚Svoz řepy‘. A já jsem říkal: ‚Ty vole, co my furt vymejšlíme?‘ Tak jsme jednu značku sebrali a chlapci to odsouhlasili a bylo. Byl Svoz.“

  • „Bylo rudé nebe a půlka sousedů naproti měla vymlácená okna, co šly na tu vlnu. Já si pamatuju, že jsme jezdívali třeba tramvají tím koridorem a tam byly u každý zastávky hlásiče čpavku a to bylo všechno zabalené do černého hadru. Nebo si pamatuju, že jsem šel jednou běhat na louku na Benďák a že bylo takové mlhavo a byl konec srpna nebo ani ne, července, konec léta, a že během dvaceti minut prostě zežloutly stromy. Tam fakt se musely dít věci neuvěřitelné, co tam pouštěli za sračky do toho vzduchu...“

  • „To si pamatuji, že se nešlo do školy, a my jsme bydleli, tomu se říkalo Podžatecká, prostě taková hlavní Strasse, a vím, že tam mamka zděšeně pobíhala, jestli máme dost cukru a mouky, a já si pamatuji, že jsem ležel u okna a tam to svištělo. Dole byla myslím nějaká posádka nebo myslím, že tam bylo nějaké oplocení, kde si udělali základnu. A potom, když už se to uvolnilo, mám takové vzpomínky, že jsme jezdili na kole s lukem a šípem a že ve Staráku, ve starém Mostě, takové to město srandovní, jak tam ten kostel jel na těch kolečkách, ale to bylo až potom, tak jsme tam stříleli po jednom tanku, že ho zničíme, a z toho vylezl nějaký ožralý Váňa, takový zrzek, a něco rusky zařval, my jsme zdrhli a nic mu to neudělalo, ty špejle s olůvkem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 06.04.2024

    (audio)
    délka: 01:37:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Festivalem politické písně se dalo projít i s undergroundovou kapelou

Luděk del Maschio v roce 2024
Luděk del Maschio v roce 2024
zdroj: fotografie byla pořízena při natáčení v roce 2024

Luděk del Maschio se narodil 21. března 1962 v Děčíně. Za své příjmení vděčí rodinným kořenům, které sahají do Itálie a Chorvatska. Po rozvodu svých rodičů se Luděk v pěti letech s maminkou a bratrem přestěhovali do Mostu. V kulisách města, které postupně mizelo a ustupovalo těžebnímu průmyslu, Luděk del Maschio vyrůstal. Je svědkem přestěhování kostela Nanebevzetí Panny Marie, který musel být kvůli těžbě podřezán a přesunut na kolejích. V polorozpadlých budovách a dvorcích se později konaly výtvarné výstavy a happeningy – Luděk se tu již v pubertálním věku setkal s tvorbou Jiřího Sozanského, a protože od svých čtrnácti let navštěvoval hodiny malby a kresby na lidové škole umění, bylo logické, že jeho další studijní kroky budou směřovat tudy. Přesto, že se po základní škole dostal na vyhlášenou výtvarnou Střední uměleckou školu Václava Hollara, nastoupil z rodinných důvodů na mosteckou strojní průmyslovku. Po maturitě v roce 1981 toužil po studiu malby, ale režim mu nechtěl výtvarný obor povolit. Pomohla až intervence jeho učitele z lidové školy umění. Luděk del Maschio nastoupil na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Po několika úvodních hodinách studia jej přesunuli na pobočku do tehdejšího Gottwaldova – na Katedru tvarování strojů a nástrojů, kde se Luděk seznámil s Markem Pražákem, Josefem Sládkem a Tomášem Chorým, kteří společně založili undergroundovou kapelu Svoz řepy. Tato formace, která během vystoupení používala temné vizuální efekty a texty doprovázené hudbou s nádechem nové vlny a industriálu, vyhrála v roce 1988 okresní kolo Festivalu politické písně. Svoz řepy vystupoval s takovými legendami československé alternativy, jako byl například MCH Band Mikoláše Chadimy. Sametová revoluce zastihla Luďka del Maschia v prostorách uherskohradišťské věznice, kde se jako výtvarník podílel na malbě kulis pro chystaný film Jen o rodinných záležitostech, který reflektuje politické procesy padesátých let. Po pádu komunismu se Luděk del Maschio vydal na cestu výtvarníka na volné noze, ale také podnikal v designu. V době natáčení rozhovoru v roce 2024 bydlel s manželkou Simonou ve Zlíně.