„Já jsem přišel pozdě a šel jsem do té Laterny [Magiky]. Teď tam stála ta ochranka, ti judisti, kteří to tam chránili, tam bylo spousta kamer a nechtěli mě tam pustit. A já jsem říkal někomu: ‚Běžte říct Havlovi,' a Havel osobně vyběhl a říkal: ‚Pusťte doktora Dlouhého!' Teď všechny kamery mě tam takhle točily. A já ve své naivitě netuším, jdu tam, dávám mu ten papírek, tam seděl Saša Vondra a Křižan a další, a tak já tam dávám ta jména. A Valtr [Komárek] říkal: ‚Napiš se tam taky,' tak na tom papírku bylo i moje jméno. Byl tam Klaus, byl tam Komárek, byl tam muž jménem Jurčeka ze Státní plánovací komise a další. Tak se bavíme a Václav Havel najednou říká: ‚Pane Dlouhý, vy byste nechtěl do vlády?' A tam mi to nabídl.“
„Já ani vlastně nevím, jestli se mi představili jako StB, spíš jako policajti, kteří mě prosili, abych to tam trošku sledoval, jaké jsou nálady na univerzitě a tak dále. Až se vrátím [z Belgie], že by se mnou chtěli mluvit. Nic víc, nic podepsat, prostě takový hovor hodinový, nezávazný. Tak jo, a už tenkrát jsem byl trošku opatrný. A říkal jsem to doma tátovi a táta opravdu říkal: ‚Buď opatrný.' A neřekl nic víc, jenom říkal: ‚Buď opatrný.' A domluvili se, a to bylo v různých novinách a rozhovorech, domluvili se, že mi zavolají, pod jakým jménem mi mají zavolat, až se vrátím na Vánoce domů. Já jsem měl kamaráda na základce, Jirku Stolaře, tak jsem řekl Stolař. Oni pak zavolali, když jsem se na Vánoce vrátil domů, ale zavolali pod jménem Černý, poněvadž si to tam někdo popletl. No ale nakonec jsme se domluvili a oni si mě tam předvolali a tam mě teda zpovídali hodně. Ale tam já už jsem byl opatrný a v podstatě jsem nic neřekl. Taky proto, že hodně velká myšlenková transformace u mě proběhla za ty tři měsíce od října do prosince 1978.“
„Protože jsem už byl kandidát strany, tak nás dávali na ty nejblbější pluky. Já jsem byl u padesátého sedmého motostřeleckého pluku ve Stříbře. To byl takový ten, kde furt jsme byli na hranicích a hlídali ty imperialisty. Opušťák bylo něco nevídaného. Ale zase, člověk si vždycky poradí – dali jsme dohromady kapelu. Jednak jsme hráli trošku na zábavách a jednak tehdy existovalo něco, co se jmenovalo ASUT – Armádní soutěž umělecké tvořivosti, kde vojáci, kteří založili nějaké kapely nebo divadelní soubor, folklorní soubory, taneční a tak dále, tak se mohli dostat z kasáren zase do jiných kasáren, kde se soutěžilo. A my jsem dali dohromady kapelu, a když vzlétl první český kosmonaut v březnu 1968 do vesmíru, Vladimír Remek…“ – „Pardon, 1978.“ – „Sedmdesát osm, já jsem říkal… Takže když vzlétl Vladimír Remek do vesmíru v březnu 1978 jako první československý kosmonaut, tak jsme honem dali dohromady hudebně dramatické pásmo opěvující let majora Remka vesmírem, což nás samozřejmě dostávalo na všechny tyhlety soutěže.“
Vladimír Dlouhý se narodil 31. července 1953 v Praze rodičům Vladimírovi a Jiřině, rozené Kindlmanové. Roku 1967 dostal jeho otec nabídku odjet pracovně na Kubu, kde rodina s přestávkami žila dva roky. Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 i demonstrace o rok později zažil v Praze. Po maturitě na Gymnáziu Na Pražačce začal v roce 1972 studovat na Vysoké škole ekonomické (VŠE), obor ekonomicko-matematické výpočty. V roce 1976 se stal kandidátem na členství v Komunistické straně Československa (KSČ). Po získání vysokoškolského diplomu nastoupil roku 1977 na roční povinnou vojenskou službu ve Stříbře. Tou dobou byl již ženatý s první manželkou Olgou a měl syna Štěpána, později se jim narodila dcera Markéta. Po vojně odjel přes ministerstvo školství na roční studijní pobyt na Katolické univerzitě v belgické Lovani. Kvůli tomu se o něj začala zajímat Státní bezpečnost (StB), která se až do roku 1984 pokoušela zjistit okolnosti jeho vycestování. Tehdy našel nové zaměstnání v Kabinetu prognóz Československé akademie věd (ČSAV), který se později přejmenoval na Prognostický ústav (PÚ). Pod vedením Valtra Komárka pracoval po boku Václava Klause, Karla Dyby, Tomáše Ježka a dalších. V prosinci 1989 dostal nabídku stát se členem vlády Mariána Čalfy po pádu totalitního režimu, z KSČ vystoupil. Nejprve se stal místopředsedou vlády z pozice předsedy Státní plánovací komise, později ministrem hospodářství. V letech 1992–1997 působil jako ministr průmyslu a obchodu ve vládách premiéra Václava Klause, byl členem Občanské demokratické aliance (ODA). Po ukončení politické kariéry v roce 1997 působil v mnoha firmách, zejména ve firmě Goldman Sachs a ABB, pracoval i jako vysokoškolský pedagog. Kandidoval na úřad prezidenta České republiky ve volbách v roce 2013, avšak jeho kandidaturu zamítli z důvodu nedostatečného počtu podpisů. V roce 2014 jej zvolili prezidentem Hospodářské komory, na této pozici zůstal do roku 2023, kdy se opět stal prezidentem Eurochambres, organizace, která sdružuje evropské obchodní a hospodářské komory. V roce 2024 žil v Praze.
