Jiří Dobrovolný

* 1945

  • „Mě vyslýchali od rána do večera, do noci, ohledně těch letáků s Müllerem. A pořád chtěl nějaké věci o škole a já jsem prostě nic neříkal, vždycky jsem jako mluvil minutu, ale nic už z toho neměl, vždycky prostě naštvaný, neměl si co poznamenat. Tak pak přitlačil a začal: ‚Vy teda žijete s Eliškou, ona studuje tu mikrobiologii, její tatínek byl keťas, obchodník, za války, v Prostějově. Pak si koupil v Brně dům a to se o něm neví, že?‘ A já říkám: ‚Já to vím.‘ – ‚A ona taky tu školu nemusí dodělat. A vy ji máte vážně rád?‘ Já říkám: ‚Ano, já ji miluji.‘ A takhle jedenáct hodin, dovedete si to představit? To jsem tehdy měl dobrý močák, když jsem řekl, že chci na záchod, tak ještě půl hodiny počkali. Někteří kluci se tam pomočili a to většinou člověka zlomí. Když máte mokré gatě, tak prostě ztratíte sebedůvěru.“

  • „Přišel rok 69, kdy si tady brněnští komunisti spolu s StB vymysleli akci, jak konečně znormalizovat, odstranit, tu Šabatovu sekci a nasadit tam ty svý správný komunisty, kteří tady byli v záloze a nebyli zvoleni, nebo byli prostě upozaděni. No a ten druhý zápas... ten první... skončil velkými jásajícími demonstracemi, tak jim vnukl myšlenku, že až bude ten odvetný zápas, takže to vyprovokujou tak, aby byly násilnosti. Takže povolali milicionáře jako zálohu, ty nechali teda sedět osm hodin v autě, některý prý jim tam i zkolabovali. Z věznice nahoře na kopci propustili drobné zloděje, ale ostříhaný dohola, jak bylo tedy zvykem – když jste měl trvalý trest, tak vás ošmikali. Takže mezi vlasatými studenty to svítilo jak majáky. Každému dali pětistovku, aby šli do hospod a studentům vnukli, že v případě vítězství se to musí oslavit a nasolit to těm Rusům a jít do ulic a něco rozbít.“

  • „Třeba zrovna ten Petr Cibulka. Já jsem jezdil fotit jako fotograf na Porty a on tam chodil s magnetofonem natáčet. Ale jinak on chodil i po klubech a všude možně, kde se hrála muzika – od Plastiků až po country brněnský. Nosil na zádech v dřevěný bedně špičkový magnetofon Revox, ten měl asi tak patnáct šestnáct kilo. K tomu měl kotouček, k tomu dva stojany fotografické, které jsem mu sehnal. Na tom měl dva mikrofony a kabely. Takových třicet kilo to mohlo mít.“ – „A to ho komunisti nechali tohle dělat?“ – „No komunisti mu to nemohli zakázat. Nevěděli, jak na něho. Oni se ho pokoušeli několikrát dostat. A on pak přišel domů, sestříhal to, vyčistil ty písničky, nahrál to na kazetu a kluci mu udělali takovou síť appleovskou, že je prostě šest magnetofonů, byly spojený jako do sítě, tak se tam nastrkalo šest kazet, on spustil ten originál a takhle to dubloval a pak to prodával po klubech, roznášel to po celý republice. A to říkám, že Cibulka má tu obrovskou zásluhu, protože byly školy, učňáky, průmyslovky, herecké školy, Divadlo na provázku pomáhalo rozvážet. Ty písničky najednou dostaly... tak jako dneska máte Taylor Swift, má devět milionů a může ovlivnit americké volby. Teď se čeká, co řekne na to ustřelený ucho [Donalda Trumpa]. Prostě takový vliv podle mě měl Petr Cibulka.“

  • „My jsme dělali pár věcí, které smrděly kriminálem. Kluci ze strany televize, ze 4001, vyrobili vysílačku. První televize byla obrovská bedna, měla padesát obvodů, každej byl sólo. Ještě dráty, kondenzátory, odpory a takovouhle obrazovečku to mělo a na tom ta televize běžela. A my jsme navrtali ten skelet na kolejích, ty boční panely těch kolejí jsou vlastně – tak jako se dělalo sídliště v Bohunicích – je to železobetonová deska. Tak jsme vrtali, až jsme přišli na tu armaturu, a já jsem vyvrtal čtverku díru a přitáhli jsme měděnej drát na tu armaturu a dali to do té televize zezadu jako uzemnění. A tím pádem se celý ten skelet – těch sto šedesát nebo kolik metrů – stal vysílacím dipólem. No a na tom jsme týden během okupace vysílali jako Radio King.“

  • „Proti ministerstvu jsme jako studenti chodili, žádali na ministerstvu věci, který by profesorům nedovolili. Nepřidělili by jim třeba zkušebnu, která byla nevyužitá vojákama, ale armáda tvrdila, že ji potřebuje. Několik kolejí jsme takhle VAAZ (Vojenské akademii Antonína Zápotockého) sebrali. My jsme dělali takovou pátou kolonu. My jsme měli vlastně razítko toho vysokoškolskýho svazu, což bylo centrální orgán v Praze, a oni na to... kterýkoliv ouřada na to musel zareagovat – buď tak, nebo tak. A když neměl odvahu, tak to radši schválil. To jaro Pražský, to nedělal Dubček nebo ústřední výbor. To dělali lidi.“

  • „Kdokoliv něco tisknul – letáček na veletrh nebo tak – tak to tam musel odnést a tam to ten kořeň přečetl a samozřejmě v každém našel jednu chybu, protože čekal, že dostane pětistovku. Když to bylo politické, tak to prostě zarazil. Ale on toho skutečně zneužíval, ale to byli asi tři. Dva byli tlustí, jeden hubený, jeden horší než druhej. Jsem rád, že jsem ty jejich obličeje zapomněl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 11.07.2024

    (audio)
    délka: 02:27:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Brno, 15.07.2024

    (audio)
    délka: 01:53:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jak se dělalo Pražské jaro v Brně

Jiří Dobrovolný 28 let, rok 1973
Jiří Dobrovolný 28 let, rok 1973
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Dobrovolný se narodil 11. února 1945 ve Zlíně. Jeho otec Jindřich Dobrovolný pracoval jako dělník v Baťových závodech a matka Marie, rodným příjmením Kumhalová, byla zaměstnaná jako laborantka v nemocnici. V roce 1963 se přestěhoval do Brna, kde začal studovat na Fakultě elektrotechnické VUT. Hned v druhém ročníku se zapojil do studentského hnutí – vydával časopis Elektron, pomáhal prosadit experimentální provozní řád na tehdejších kolejích v ulici Leninova, spoluzakládal Brněnské studentské centrum a byl členem jeho parlamentu. V roce 1969 byl obviněn z hanobení státu světové socialistické soustavy za napsání a šíření letáku, který kritizoval Sovětský svaz. O rok později byl za tento čin odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Studium na vysoké škole nedokončil a od sedmdesátých let se živil jako fotograf. Po sametové revoluci pracoval pro Občanské fórum v Brně, spoluzaložil Svaz moravskoslezských podnikatelů, ale posléze z politiky rozčarovaný odešel. V roce 2024 žil v Brně.