Letadla jako celoživotní láska
Milan Enc se narodil 10. července 1936 v Zelenči. Jeho otec provozoval obchod s rádii a elektrem a věnoval se i jejich opravám. Za války měl povinnost vymontovat ze všech rádií krátkovlnné cívky, aby na přístroji nebylo možné poslouchat zakázaný rozhlas. Základní školu nastoupil Milan Enc v Zelenči, později pokračoval v sousedních Svémyslicích. Vzpomíná na pád stíhačky kousek pod Zelenčem v lednu 1945 a na bombardování Prahy v březnu 1945. Byl svědkem příjezdu Rudé armády do Zelenče a odzbrojování německých vojáků ve Svémyslicích. Po válce jezdil s otcem do pohraničí, kde v prázdných domech po odsunutých Němcích sbírali rádia, opravovali je a dávali lidem, kteří žádná neměli. V září 1948 jej babička, náčelnice Sokola v Zelenči, vzala do Prahy na pohřeb Edvarda Beneše. Po absolvování základní školy se díky otcovým známostem vyhnul profesi horníka a hutníka a vyučil se strojním zámečníkem. Pracoval v Mladé Boleslavi v autobrzdách a pražském Motorletu, v roce 1956 odešel na vojnu k ženistům do Střelských Hoštic u Sušice. StB se jej neúspěšně pokusila přemluvit ke spolupráci. Milanův otec pracoval na letišti ve Kbelích jako zkušební pilot a Milana přijali do kbelských leteckých opraven jako technika. Vzpomíná na okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, kdy spolu s kolegy dali dohromady radiovůz pro Československý rozhlas a z provozuschopných letadel vymontovali klíčové součástky, bez kterých letadla nemohla vzletět. V roce 1989 se účastnil několika protirežimních demonstrací ve Vysočanech. Těsně před odchodem do důchodu v roce 1996 strávil rok v letecké škole v Ghaně, kde učil studenty opravovat letadla. V roce 2021 žil v Zelenči.