Demokracie, vlast, rodina a sociální soudržnost
Bohumil Flemming se narodil roku 1921 v Praze. Své dětství i mládí prožil na Žižkově, kde se spolužáky a kamarády trávil veškerý svůj čas. Po absolvování gymnázia byl oceněn cenou T. G. M. za výborné studijní výsledky a ve svých studiích chtěl pokračovat na Českém vysokém učení technickém. S příchodem Němců však byly veškeré vysoké školy uzavřeny a Bohumil Flemming byl nucen se na krátký čas skrývat. Po odeznění hrozby se vrátil domů a nastoupil jako dělník do továrny ČKD. Zároveň navštěvoval při práci večerní školu, kde vedli výuku uvolnění profesoři z vysokých škol. Ke konci války se přihlásil do komunistické odbojové skupiny, ta ho však do svých řad nepřijala. Po skončení války získal titul inženýra silnoproudé elektrotechniky a zároveň se začal politicky angažovat. Po únorovém převratu se stal členem KSČ a začal působit jako hlavní inženýr v elektrárně Karolina. V padesátých let byl jmenován do funkce hlavního inženýra energetiky na ministerstvu paliv a energetiky a několik let poté založil a řídil Organizaci pro racionalizaci energetických závodů. V šedesátých letech pak vedl Institut pro rozvoj palivoenergetické základny. V srpnu 1968 byl jako účastník kongresu světové energetické konference svědkem reakcí představitelů západních mocností na invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po návratu domů a zejména pak v období normalizace byl sesazen z funkcí a až do sametové revoluce zastával funkci zástupce vedoucího oddělení energetiky. Po sametové revoluci několik let podnikal, nyní žije v Domově pro seniory v pražských Malešicích.