„Yuriho život je v ohrožení zaprvé kvůli tomu, že Státní bezpečnost mu dříve už několikrát vyhrožovala smrtí. Před několika lety mu dokonce agenti přiložili na spánek hlaveň pistole, když šel na dominikánskou mši. To se na jeho psychickém zdraví velmi podepsalo. Musel dokonce docházet na terapie. Posílali ho za psycholožkou, která se mu věnovala několik let. Poté se mu podařilo se z toho trochu vzpamatovat… Jelikož Yuri se rozhodl neplnit vůli rodiny Castrových, mohou ho zavraždit v podstatě kdykoliv. Stejně, jako to udělali s mnoha dalšími našimi bratry a sestrami. Já vlastně soustavně říkám, že ho postupně zabíjejí, protože mu ve vězení odepírají odpovídající lékařskou péči. Jeho zdravotní stav se ve vězení zhoršil, některé orgány mu selhávají a pomalu umírá.“
„Při soudu s Yurim to vypadalo, jako by byl snad největší mafián z celé Kuby. Tohle nemělo nic společného s normálním procesem… Z věznice Combinado del Este ho vyvedli s početným ozbrojeným doprovodem. Kromě něho převáželi ještě další čtyři nebo pět lidí obviněných ve stejné kauze. Každý šel zvlášť, každý se svým ozbrojeným doprovodem, s policisty na koních, s auty s příslušníky Státní bezpečnosti a s majáky znějícími celou cestu z věznice až do Marianaa v Havaně. Veškerá vozidla po cestě se musela uklidit na stranu. K budově soudu se nikdo nesměl přiblížit, vevnitř byli všichni ozbrojení. Uzavřeli veškerou dopravu v okolních ulicích. Kdokoliv se chtěl pokusit dostat se dovnitř, skončil zbitý v cele. Nejen, že nikdo nemohl dovnitř, ale nesmělo se chodit ani kolem budovy a v ulicích v okolí soudu.“
„Co se týče čtvrti San Miguel del Padrón, je pravda, že to bylo odjakživa místo, kde se pohybovalo velké množství ne zrovna vzorně se chovajících mladých lidí. Většinou je jim něco mezi třinácti a patnácti lety. Najdou se mezi nimi ale i mladší kusy. A mezi jednotlivými skupinkami dochází ke střetům. Hlavním důvodem je konzumace drog. Ti mladí berou drogy na pouličních hudebních zábavách a končí to u bodných zbraní a střelby. Policisté na to reagují pokaždé až ve chvíli, kdy jsou na místě dva nebo tři mrtví lidé a v podstatě je už dobojováno. Něco podobného se stalo nedávno mému synovci. Naštěstí žádné špatné zprávy jsem zatím nedostala. Nicméně, ve čtvrti San Miguel del Padrón a vlastně v celé Havaně se stále častěji řeší spory spíš než nějakou rvačkou skutečnými bodnými zbraněmi nebo se střílí. V San Miguel del Padrón o zbraně nikdy nebyla nouze. Nevím, kde se tam berou, ale jsou tam. A vlastně si i vzpomínám, že jednou se tam ztratil nějaký kontejner naložený zbraněmi. Jestli se z nich od té doby střílelo nebo ne, to nikdo neví, protože kubánská média o těchto věcech nemluví. A tak se to děje dál a dál.“
Eralidis Frometa Polanco se narodila 27. listopadu 1973 ve městě Palma Soriano, které se rozkládá v provincii Santiago de Cuba a je obklopené bujnou vegetací, které vévodí plantáže kakaovníků a cukrové třtiny. Když jí bylo přibližně dvanáct let, přestěhovala se do Havany, kde žila nejprve v části nazývané Boyeros, a později se společně se svým tehdejším manželem a dvěma dětmi přesunuli do čtvrti San Miguel del Padrón. V současné době žije v rezidenční zóně hlavního města, Nuevo Vedado. Už od útlého dětství se projevovala jako dítě značně odolné různým formám indoktrinace, které se mládeži dostávalo ze strany státních institucí. Nejevila přílišný zájem o účast na různých školních, ani komunitních akcích. Své první kontakty s opozičním hnutím na Kubě navázala prostřednictvím manžela, který byl členem strany Partido Popular Republicano. To se bohužel projevovalo šikanou ze strany úřadů. Konkrétně například syn Eralidis byl dvakrát vyhozen ze školy. Právě kvůli tomu se Eralidis nakonec rozhodla vzít otěže do svých rukou a obrátila se na několik různých míst, kde žádala o nápravu. Jenže nikde nebyla úspěšná. Posléze se začala potkávat i s členy disidentské organizace Unidad Patriótica de Cuba. Právě při aktivitách spojených mimo jiné s touto organizací se často stávala obětí násilí ze strany policistů. Dnes se snaží především informovat o stavu svého partnera Lázara Yriho Valle Rocy. Tento nezávislý novinář se nachází ve vězení, kde si má odpykat pětiletý trest za šíření nepřátelské propagandy. Podle tvrzení Eralidis se opozičník ve vězení potýká v důsledku odepírání zdravotní péče s vážnými zdravotními problémy.