Jana Froňková

"V tom sedmdesátém nebo sedmdesátém prvním roce už se začaly dělat prověrky. Ty spočívaly v tom, že každý člen si musel znovu podat přihlášku do strany. Já jsem si tu přihlášku nepodala. A kdo to neudělal, toho si pozvali na kobereček a snažili se zjistit, proč to neudělal. Tenkrát do toho rodiče ani nezasahovali, ale podařilo se mi z toho vycouvat. A to asi takovým způsobem, že jsem řekla, že mám v té situaci hrozný zmatek a teď se v tom nevyznám, a proto jsem to neudělala. Takže já jsem nebyla vyloučena, ale vyškrtnuta, což byla ta mírnější forma, i když jsem to měla v kádrových materiálech taky. Takže jsem byla vyškrtnutá, sestra emigrantka, rodiče vyloučeni, takže se rozhodovalo, že mě vyhodí. Nechali mě tam jako administrativní sílu, ale nabídli mi práci v novém výpočetním středisku."

"Byli tam kariéristi, kteří dokázali kolegům podrážet nohy tím, že jim přebírali zákazníky, nebo se snažili nějakými podrazy vybrat si lepší destinace. Pak tam byli normálně pracující lidé, a pokud měl někdo jiný politický názor, ale byl odborník, tak mu tam nasadili dělnické kádry. V podniku zahraničního obchodu byli i lidi bez střední školy, byli to lidi vytažení z dílen a měli třeba válečné zásluhy. Dva náměstci neměli vůbec žádné vzdělání, ani jazyky, a když měli zaskakovat v oddělení, tak to vždycky vzdali a hodili to někomu jinému. Pak tam byly vytvořené funkce zásobovatelů, které dali k referentovi odboru, ale on to stejně musel dělat za ně, protože oni tam byli spíš na to, aby ho hlídali. To byli lidi, kteří měli kontakt se zahraničními zákazníky, takže to hlídání bylo dost ostré, a jakmile se někdo prokecl s nějakým svým názorem, tak se to na něj rychle doneslo a byl vyřazen buď z podniku, nebo z funkce. Takže se tam na těch funkcích vystřídalo dost lidí a zůstávali tam hlavně tihle kádři."