Bořivoj Grepl

„Měli jsme jít do civilu a byli jsme na střelnici a přijeli. Vytáhli papír, přečetli nás. Nasedli jsme do vlaku a jeli jsme. Nevěděli jsme, kam jedeme. Až jsme byli v Přerově, tak teprve jsme se dozvěděli, že jedeme na šachtu do Ostravy. Tak jsem si odkroutil ještě tři měsíce, čtyři měsíce na svaté Barboře, tehdy to byl 1. máje, na šachtě. To jsme bývali tam na ubytovně a my jsme stávkovali. Jednoduše, leželi jsme v postelích v botách. A přišel důstojník na cimru, nikdo nevstal. To jsme dopadli tak, byl ministr obrany Lomský a vydal rozkaz, že jsme přidrženi ve výjimečném stavu. A bylo vyřízeno.“

„Najednou se otevřou dveře a tři pánové, černě obrýlení, došli do třídy. Ředitel hudebky, okresní inspektor a krajský inspektor. Oni mně začali klást různé otázky a mezi jinými otázkami měli otázku: ‚A soudruhu, jak máš zapracovanou v náplni socialistickou výchovu?‘ Já jsem se na něho podíval a říkám: ‚Soudruhu inspektore, musíme si to nějak vysvětlit. Já jsem kantor, ale žák přijde domů a on necvičí. A přijde a já ho to začínám učit znovu. Myslíte, že já potom s nimi mám čas vykládat o pionýrských věcech? Na to máme Pionýra, na to máme různé jiné organizace, které jsou za to placené, aby ty žáky učily tomu socialismu.‘ No to jsem píchnul strašně vedle. Byla závěrečná akce v sále v hudebce. No tak jsem tam přišel, ale viděl jsem, že někteří by byli rádi, abych si k nim nesedal, doslova. Teď probíhalo to jejich hlavní teatrum. A toto on přednášel potom na té hlavní akci v té hudebce. Že co na to řeknete, když vám řekne soudruh učitel, že nemá čas socialisticky vyučovat… Dostal jsem potom akorát výpověď a tím to skončilo.“