Každý se má v prvé řadě zabývat tím, co špatného se dělo ve jménu jeho národa
Franz Gruss se narodil 1. ledna 1931 do německé rodiny s částečně polskými i českými kořeny v tehdejší Moravské Ostravě. Matka česky uměla, ale v rodině se mluvilo pouze německy, česky mluvil s babičkou a „na ulici“. Otec byl tiskař, matka provozovala v rozlehlém bytě krejčovský salon. Po německé okupaci Československa (pamětník sám používá tento termín) získala celá rodina občanství německé říše, Franz vstoupil do Deutsches Jungvolk (dorost Hitlerjugend), starší bratr narukoval a v roce 1943 padl na Krymu, otec v pokročilém věku do války nemusel. Franz má matnou vzpomínku na položidovského spolužáka a vyprávění o požáru ostravské synagogy. Po prvních bombových útocích na Ostravu odejel na internát do Frýdku-Místku, kde byl vystaven mj. militaristické indoktrinaci, v paměti má i antisemitské písně z dětství. Konec války strávil u tety v Lomu u Mostu, kde byl v okolí Duchcova svědkem lynče kanadského letce, ale v květnu také příjezdu sovětských vojáků, vraždy německého souseda ze strany Čechů i pochodu místních německých obyvatel (včetně strýce Josefa) ke kostelu, kde byli povražděni. S rodiči byl při návratu vlakem z Lomu do Ostravy v Přerově zatčen, otec uvězněn a týrán, Franz s matkou po odmítnutí českým strýcem a setkání s agresivními členy Revolučních gard (záchrana ze strany vzdáleně známého Žida) internován v táboře Mexiko a posílán na polní práce. Záhy byl spolu s rodiči prohlášen za práce neschopného a vyslán na pochod do Opavy a následujícího dne k hranicím. Po cestě viděl vyčerpané lidi padající do příkopů. Vyhnanci byli shromážděni na mýtině u lesa, přes explodující nášlapné miny následně hnáni za hranice, kde ale v té době již bylo Polsko. Tam žil rok a půl, pracoval u místních německých sedláků a tlumočil polským vojákům až do poslední fáze odsunu polských Němců, k němuž se celá rodina přidala. Odsunuti byli následně do vznikající NDR, Franz vystudoval obchodní školu v Lipsku, až potom, v roce 1950, emigroval do západního Německa (v noci načerno v nákladním vlaku). Dnes žije v okolí Heidelbergu, po odchodu do důchodu působí jako cestovní průvodce, zejména do Polska, ale i do ČR. Učí se polsky i česky. „Každý se má v prvé řadě zabývat tím, co špatného se dělo ve jménu jeho národa,“ říká a vozí turisty mimo jiné i do Osvětimi.