Rudolf Hable

„Druhý den se naši piloti ještě pokoušeli vzepřít, vzali se v podpaží a chodili po letové dráze, aby ruská letadla nemohla přistát. V noci – kluci přitáhli klíče od radiostanice – naladili jsme radiostanici na frekvenci lítání, kde dispečer řídil přilétávání, a alespoň jsme jim do toho mluvili jako: ‚Sovětskije fašisty, iditě domoj!‘ A vždycky: ‚Ja ně ponimaju. Kto eto? Kto eto?‘ Pak přeladili na jinou frekvenci, zase jsme si ji našli a zase jsme jim ji rušili. To bylo všechno, co jsme tu noc mohli dělat. Druhý den nám přivezli ze skladu prvorepublikové přezky, tak jsme si je vyměnili. Místo hvězdy jsme měli se lvíčkem.“

„Podařilo se mi stopnout trabanta z NDR. No a protože německy jsem uměl, tak jsem se s nimi dal do řeči a oni mi říkali: ‚Co se to děje, nebude nějaké velké vojenské cvičení?‘ A já jsem jim řekl: ‚Ne, vždyť to nedávno skončilo.‘ Nevím, jestli to bylo cvičení Vltava, prostě jsme byli s Rusy dohromady. Vždycky byl jeden Rus a jeden Čech. I důstojníci: jeden ruský a jeden český. Takže sloužili s námi, perfektně se to tam naučili. A i když jsem si říkal, že to snad ne, přesto jsem měl strach. Tak jsem to nenechával až na poslední vlak, když jsem přijížděl okolo půlnoci do kasáren, a jel jsem o vlak dřív, někdy kolem desáté hodiny. Šel jsem nejdřív na letovou kontrolu a říkám klukům: ‚Nebude nějaké vojenské cvičení nebo tak něco? Protože tihle dederoni mi řekli, že prý tam je hrozně vojska a že mají pomalované bílé čáry na tancích a na všem.‘ No a oni říkali: ‚Ne, dobrý, je vyhlášený podvozek.‘ Když byl vyhlášený podvozek, tak to znamenalo, že buď letěl nějaký papaláš nebo tak... a nesměla vzlítat vojenská letadla. Tak jsem šel na rotu, že půjdu spát a nějak po půlnoci – takový rachot! Začala přistávat letadla. Říkám: ‚Co se to děje? Vždyť říkali, že je vyhlášený podvozek…‘“

„Když [otec] narukoval, tak byl převelený nedaleko Drážďan, tam byly zajatecké tábory. Tam byli zajatci převážně z Afriky, z Etiopie a tak. Ty zajatce hlídal, vodil je na práci k sedlákům. Tam říkal, že to bylo ještě dobré. Problém nastal, když kolega, se kterým sloužil, měl dovolenku a dali mu tam jiného vojáka, ten byl dost fanatik. Když je vedl přes les a zase je nechal trhat borůvky, tak ho nahlásil. Měl z toho malér a tvrdil, že si měl vybrat mezi zastřelením, nebo východní frontou. Tak si vybral východní frontu. Později ale říkal: ‚Co jsme tam zkusili! V mrazech v letních uniformách. Tak to byla katastrofa! To už jsme na sebe oblékali kde co, provazy jsme si obvazovali nohy, abychom neumrzli.‘ Ta fronta v Rusku, to bylo hrozné…“