Mému otci byla spravedlnost nade vše
Vladimír Hahn se narodil 26. března 1946 v Plzni. Rodina jeho otce Ladislava žila po staletí v Plzni, matka Jarmila vyrostla na statku ve Žluticích u Karlových Varů. Komunistický režim rodině statek, který léta spláceli, zabavil. Pamětníkův děda František Diviš to neunesl a zemřel na infarkt. Strýc Jaromír Diviš, který měl statek zdědit, emigroval do Spojených států. Když se v roce 1956 vrátil do Československa, Státní bezpečnost ho kvůli podezření, že je špión, nechala zavřít na psychiatrii. Otcova rodina přišla po roce 1948 o koloniál a pražírnu kávy v Plzni. Strýc Josef, který obchod provozoval, byl odveden k Pomocnému technickému praporu (PTP). Otcově rodině zůstal v Plzni činžák se třemi byty, ve kterém pamětník vyrostl. Pamětníkův otec Ladislav působil jako soudce v Liberci, ve Žluticích a v Plzni. V 50. letech odmítl podepisovat předem připravené rozsudky, nesměl pak dělat trestní právo. V roce 1968 byl rehabilitován. Vladimír Hahn pracoval celý život v plzeňské Škodovce, v závodě na obráběcí stroje. V roce 1979 ho podnik vyslal do Indie, do nově postavené továrny v Ráňčí. Rok 1989 uvítal jako „velkou satisfakci“ po tom, co jeho rodina za komunistického režimu prožila.