Alfred Heinisch

* 1933

  • „V třiapadesátým roce měl být propuštěn. Při tom propuštění byl i ten doktor, jenomže otec to nepřežil. On asi půl roku před tím umřel v táboře v zajetí. Ten doktor nám dal oznámení a taky nám vystavil úmrtní list.“

  • „Jmenovali se Peikert a měli jako pomocného pracovníka Ukrajince. Ukrajinci tady byli nasazení u sedláků. To jste si dal žádost na radnici, že potřebujete pracovní sílu, protože chlapi tady nebyli. Byly tady jenom děcka a ženský. Měl tam mladýho Ukrajince a ten majitel mu možná občas jednu vlepil, že nechtěl dělat, co měl. Já jsem u toho nebyl. Byl tam jako pacholek a s pacholkama se nikdo nemazlil. Těsně před koncem války se ztratil a ten majitel měl strach, že se vrátí a bude se mstít. My jsme tenkrát s maminkou šli z hospodářství a ta jejich babička tam lítala po dvoře a hledala tu mladou rodinu, a mladá rodina nikde. Potom jsem se dozvěděl, že tam přišli Rusi a ti pomáhali hledat a našli na půdě u koní tři děcka a ty dva dospělý, otce a maminku. Ti byli oběšení. Ten starší Eda, ten byl starý jak já a chodil se mnou do školy, tak ten byl taky oběšený. Toho odřízli. Ty tři odvezli do nemocnice. Edu zachránili. Já jsem se s ním potom potkal a on měl na krku červenej pruh, jak mu tam ten provaz odřízli. Ten jeden kluk měl normální ruce a ten nejmladší měl prořízlý šlachy a měl ruku tak... Všichni tři žijí v Německu.“

  • „Co jsme byli kluci v DJ (Deutsches Jungvolk, pozn. autora), tak nás zavolali, a když přišel nějakej transport od těch vybombardovaných, tak jsme s nima museli jet třeba do Staré Vsi nebo do Horního Města. To jsme dostali určený, že pojedeme s nima, ať vědí, jak se tam mají dostat.“

  • „Nás kluky sbalili a museli jsme pást krávy. Tady za Hedvou byly obrovský pastviny a bylo tam hodně krav. Museli jsme je pást a zatáhnout do Harrachova k pití. Pak jsme museli ve městě sehnat ženský, který je přišly podojit. Trvalo to asi týden. Pak nás zase sbalili, protože my jsme jako kluci lítali. Ne že by nás trestali, to ne. Oni jak vybírali obchody, tak jsme museli pomáhat nosit zboží. To se všechno odneslo na nádraží do vagonu. Trvalo to asi dva týdny. Pak nás postavili do latě, a co jsme zač. Bylo nás asi pět nebo šest kluků. ,Co teď. Oni nás taky naloží do těch vagonů a pojedem s nima.‘ Žádnej z nás nebyl Němec. Já jsem taky nebyl. Když se ptali, byl jsem Žid, aby nás pustili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rýmařov, 15.01.2013

    (audio)
    délka: 58:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Německá menšina v Československu a v Polsku po roce 1945
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nesměli odejít

Alfred Heinisch v mládí
Alfred Heinisch v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Alfred Heinisch se narodil v roce 1933 v Rýmařově (německy Römerstadt) a stejně jako naprostá většina obyvatel města byli i jeho rodiče německé národnosti. Jeho otec bojoval ve wehrmachtu a v roce 1953 zemřel v sovětském zajetí. Po válce nebyli pamětník s matkou zařazeni do odsunu a zůstali v Rýmařově. V roce 1957 se Alfred Heinisch oženil s Němkou Elfride Kristen, jejíž rodina také nebyla zařazena do odsunu a několik let museli pracovat v zemědělství v Troubelicích a v Nových Dvorcích u Šternberka. Oba se několikrát neúspěšně pokoušeli o odchod za příbuznými do Německa, ale československé úřady jim to nepovolily.