Vladimír Hudousek

* 1941

  • „To jsem ještě byl ve straně. A teď se stalo, že ten, který dělal vedoucího stranické skupiny, nebo jak se to jmenovalo, to vzdal a nechtěl to dělat. A teď nás tam bylo pár a oni nakonec udělali vedoucího mě a to si teda naběhli. Protože já jsme se pak s nimi bavil a říkal jsem: ‚A proč jste v té straně? A co z toho máte?‘ Zajímalo mě, co tam dělají. Chystal jsem se ven a taky, když byly prověrky, tak vedoucí skupin seděli u prověrkové komise. Měl jsem tam sedět, tak mě prověřovali dřív. Jenomže bohužel mě neprověřili, kopli mě do zadku a bylo.“

  • „Táta pěstoval česnek a cibuli a do rána měl česnek pryč. Tak šel do kasáren a chtěl komandýra. Zavedli ho k veliteli, tak mu to řekl a ten mu na to [odpověděl]: ‚To je svoloč, to je svoloč! Jedině je mlátit. Klacek!‘ Tak táta vzal klacek a opravdu jednoho zmlátil. To byla zrovna povodeň. V potoce teklo po nějakém dešti tolik vody a on se koulel ze stráně ožralý. Dokoulel se až k potoku a nebál se a vlez do té vody – a voda ho brala dolů. Mohl se utopit. A přelezl potok a tam stál dědek s klackem a říká: ‚Zpátky!‘ A on nešel, tak ho vzal po hřbetě klackem a Rus skočil do vody a radši by se utopil, než tam zůstat s tím dědkem, který ho mlátil. Táta říkal: ‚Velitel říkal, že je mám mlátit, tak je mlátím.‘ Druhý den přišel nějaký lampasák a koukal: no jo, česnek je pryč, a odešel. A druhý den ráno byla pryč cibule. Tak to už dědek říkal, že nemá cenu tam chodit. Co tam budu dělat? A už tam nešel.“

  • „No ale Rusové tu nebyli, přišli až později na podzim. Ale přijeli – valili se sem Poláci. Ti prostě přepadli pohraniční policajty, asi je tam někde zavřeli. Nic jim neudělali, prostě je tam někde zavřeli a tanky a transportéry z Polska se valily sem. A já jsem taky vůl. Člověk je takový hrdina. Tak jsme jim převraceli tabule, směrovky a on jel a nevěděl kam. A já jsem mu ukazoval ať jede jako do ha*zlu. A on mě chtěl přejet, ha*zl jeden s transportérem. Byl jsem rád, že jsem utekl. Pak jsem si říkal, ty vo*e, už se na to vykašli, máš děti a blbneš.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rokytnice v Orlických horách, 30.04.2024

    (audio)
    délka: 02:39:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rozčarování ze strany přišlo už před srpnem 1968

Svatební fotografie Vladimíra Hudouska
Svatební fotografie Vladimíra Hudouska
zdroj: Archiv pamětníka

Vladimír Hudousek se narodil 28. března 1941 v Rychnově nad Kněžnou. S rodiči nejprve bydlel v Liticích, po válce se v rámci obnovy pohraničí přistěhovali do Rokytnice v Orlických horách. Stejně jako jeho otec se i on vyučil elektrikářem a celý život jako elektrikář pracoval. Před základní vojenskou službou vstoupil do komunistické strany. Během pražského jara se začal dozvídat o tom, co komunistická strana prováděla v padesátých letech. Po srpnové invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy se rozhodl, že ze strany vystoupí. Neprošel ale prvními prověrkami a ze strany ho vyhodili. Bral jako velkou nespravedlnost, že neměl šanci odejít sám, což ho psychicky zlomilo. V sedmdesátých letech působil jako dobrovolný strážce v chráněné krajinné oblasti. Dokumentoval a neustále si u různých instancí stěžoval na ničení přírody a nepořádek, který způsobovali sovětští vojáci v Rokytnici a okolí. Po sametové revoluci v roce 1989 působil v několika komisích, které měly vyšetřovat komunistické zločiny. Se svou ženou Martou vychoval dva syny. V roce 2024 žil v rodinném domě v Rokytnici v Orlických horách.