Jiří Ježek

„Shodou okolností jsem měl 20. srpna 1968 technickou pohotovost. Přijímal jsem poslední stroj Mig-15, vracel se kolem jedenácté večer někde ze Slovenska. Odbavili jsme ho, zavřel se hangár a odjel jsem domů. Měl jsem tam javettu, tak jsem jel domů. V jednu v noci spojka zvonila u nás, že se mám okamžitě dostavit do práce. Ptal jsem se, co se děje. Říkal, že se mám prostě dostavit do práce. Hrklo ve mně, první mě napadlo, jestli se nestalo něco v hangáru. Oblékl jsem se, sedl na javettu a jel, a jak jsem jel na letiště, bylo mi divný, že jsem nikde neviděl auťáky, spojky, že by někdo někoho vozil na letiště, jak to bývalo při cvičném poplachu. Nic se nedělo. Akorát jsem slyšel neznámý zvuk, že něco prolétává nad letištěm, co jsem neznal zvukově. Přijel jsem na letku, seděl tam velitel major Kašpar a můj šéf pozemního personálu major Mohyla. Ptal jsem se, co se děje. Mohyla mě vzal k oknu a říkal, ať poslouchám, co se děje. Bylo to hrozný. To byl šok. To byl neskutečnej šok. Největší přátelé, a přepadli nás sprostě jak lupiči. Promiňte… bylo to hrozný. Víte, ten pocit bezmoci. Neustále jsme čekali, že se něco stane, že se budeme bránit. Pak přišel ráno 21. srpna rozkaz, že nesmíme nic podnikat. Přistál pluk sovětských sedmnáctek od Poznaně.“ – „To je Mig-17?“ – „Mig-17, pokročilí stíhači tehdejší doby, plně ověšený pumama a raketama. Na letišti se udělala demarkační čára, kam jsme mohli my a kam oni. Nesměli jsme ze začátku vůbec lítat, žádná mašina nemohla do vzduchu. Bylo to strašný.“

„Působil tam Vlastimil Hrada, slavný malíř, a jeho syn. Nakonec tam má v železnobrodském muzeu i stálou výstavu. Celý Železný Brod dýchá takovým kouzlem, jsou tam staré roubené chalupy. Když jste zmínil skláře, jako kluk jsem chodil k panu Kleinertovi, který dělal foukaný figurky. Nádherný věci. Chodíval jsem za jedním pánem, který mačkal korále. Znám ruční výrobu korálí, jak se to dělalo v driketě, tak se říkalo dílně, kde se vyráběly korále. Znal jsem výtvarníka Tochsteina, mezi námi to byl pěknej opilec, ale fantastický a uznávaný malíř, vyučoval výtvarnou výchovu na uměleckoprůmyslové sklářské v Železném Brodě. Ve škole působil i profesor Brichta, paní Zahradníková-Brichtová, znal jsem ty lidi a bavil se s nima i v pozdějších letech, když už jsem vyrostl z dětských let. Můj kamarád Jirka Žanta dělal mistra v huti při sklářské škole, tak jsem poznal tu výrobu foukaného, dutého skla, váz, hutních figurek. Měl jsem to v sobě, znal jsem to. Fascinovala mě řeka Jizera. Pod Spálovem, když se jde podél koryta řeky k semilskému jezu, tam skoro neprotýká voda, Jizera je svedená do elektrárny pod Spálovem. Tam je Riegerova stezka. To je kouzelný a to mě fascinovalo už jako kluka. Když jsem se dostal k malování, vyhledával jsem taková zákoutí, maloval si a byl šťastnej.“

„Syn když končil školu, měl zájem studovat na průmyslové škole, sdělovací techniku v Pardubicích. Udělal přijímací zkoušky, ze 106 uchazečů skončil jako pátý nejlepší. A z jiných důvodů ho ale nepřijali. Tam začala perzekuce mé rodiny. Nechutná proti mému synovi. Tehdy jsem začal shánět všechny možnosti, jak syna aspoň vyučit nějakému důstojnému řemeslu. Dostal jsem se prostřednictvím známého za ředitelem liberecké průmyslovky Jiřím Skopovým. Na rovinu jsem mu řekl, o co jde, že mi tam kluka nevzali. Byla naděje, že se přestěhujeme. To jsem ještě bydlel na ubytovně ve Stráži, ještě jsem neměl byt od uranového podniku. Ředitel mi poradil fintu, jak mezikrajově umístit syna na průmyslovku v Liberci, což se povedlo, tak se tam dostal. Těsně před maturitou si mě ředitel Skopový zavolal. Šel jsem za ním, to už jsme byli se synem sami. Říkal mi: ‚Pane Ježek, přišel mi dopis z místní organizace KSČ ze ZŠ Zálabí Hradec Králové, že je nežádoucí, aby váš syn udělal maturitu, co mi k tomu řeknete?‘ Já jsem mu říkal: ‚Co vám mám k tomu říct.‘ Představte si, byla podepsaná pod tím dopisem jeho třídní učitelka z deváté třídy. Taková to byla s***ě. Ředitel Skopový vzal dopis a přede mnou ho roztrhal a říká: ‚Pane Ježek, já na tohleto kašlu. Když kluk bude mít ty vědomosti a maturitu složí, tak tu maturitu a moje doporučení na vysokou školu mít bude, to vám můžu slíbit.“ – „Dostal se váš syn na tu vysokou školu?“ – „Dostal. Absolvoval a je z něj elektroinženýr. Bydlí tady v Liberci taky.“