Libuše Jůzová

* 1949

  • „Devátého ledna roku 1950, když mého otce přišli do zaměstnání zatknout, maminka okamžitě dostala výpověď ze služebního bytu. Zabavili nám veškerý majetek, který rodiče měli, což byl nábytek a auto. Mamka musela zaplatit pokutu 10 000 korun a vystěhovali nás do zdravotně závadného bytu, kde byla jednoduchá okna. Nedalo se tam topit, voda byla na chodbě a toaleta také.“

  • „Po dlouhé době, byl to asi půlrok, jsme přišly do návštěvní místnosti k tomu neohoblovanému stolu a lavicím. Viděla jsem tátu, za zády měl samozřejmě bachaře, to mi bylo asi devět nebo deset. Natáhla jsem k němu ruku. Bachař zařval, že je konec návštěv. Vyhrkly mi slzy a musely jsme návštěvní místnost opustit, poněvadž bachař nedovolil, abych na něho sáhla.“

  • „Mezitím, když postupovala ruská armáda, tak se brigáda majora Kaniščeva dostala až na Mělník a začali území středních Čech čistit od Němců. Samozřejmě, že se dostali až na Řepín, kde se usadili na zámku. Zámecká paní jim poskytla celé jedno křídlo, aby se měli kde ubytovat, měli tam štáb a tak dále. Tak moje matka přišla do styku s velitelem Kaniščevem a začala s ním spolupracovat. Když přišlo na tvrdé boje kolem Řepína, bojovala i se zbraní v ruce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 22.03.2023

    (audio)
    délka: 02:47:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Táta dostal doživotí. Ze mě se stala dcera kriminálníka

Libuše Jůzová, rozená Koubová, zhruba ve věku 11 let
Libuše Jůzová, rozená Koubová, zhruba ve věku 11 let
zdroj: Archiv pamětnice

Libuše Jůzová přišla na svět 30. března roku 1949. S rodiči žila v malé obci Jiříkov na Děčínsku, kde její tatínek Petr Kouba pracoval jako příslušník Sboru národní bezpečnosti. Maminka Libuše Hýblová spolupracovala za války s partyzánskou brigádou majora Kaniščeva. Život rodiny se změnil v květnu roku 1950, kdy si pro tatínka přišla Státní bezpečnost. Z monstrprocesu s odbojovou skupinou doktora Edvarda Beneše si Petr Kouba odnesl doživotní trest. Libuše Jůzová tak tatínka znala pouze z návštěv ve vězení. Ve škole se stala jako dcera politického vězně terčem šikany ze strany nejen spolužáků, ale také učitelů. V roce 1964 ji přijali na gymnázium v Rumburku. Ani tam jí nezapomněli připomínat cejch, který jí byl po zatčení otce vypálen. Po prvním ročníku tak souhrou několika událostí se studiem skončila a začala pracovat. Během zaměstnání si dodělala dvouletou ekonomickou školu. Na začátku 70. let se s rodiči přestěhovala do Hradce Králové, kde poznala svého budoucího manžela. V roce 1976 se vdala, s manželem vychovali dvě děti. Během normalizace se snažila nevyčnívat, měla strach nejen o své děti, ale také o stárnoucí rodiče. Na začátku 90. let našla novou rodinu v Konfederaci politických vězňů, kde později působila ve funkci pokladní. V roce 2023 žila Libuše Jůzová v Hradci Králové.