"Druhá volba Václava Klause. Teď musím říct jednu věc, která třeba překvapí. Mně to první období Václava Klause nepřipadalo nějak dramaticky špatný. Myslel jsem, že to bude horší. Lidovcům se nepodařilo přesvědčit Petra Pitharta, aby kandidoval podruhé. A v KDU jsme neměli jednotný názor, koho podpořit, protože upřímně řečeno pan profesor Švejnar řadě lidí nepřipadal jako vhodný kandidát. Já jsem velmi přesvědčoval Petra Pitharta, aby kandidoval, protože za něj bych se bil. Stejně tak Jan Sokol, ten už nechtěl vůbec. Takže byla to složitá situace. A samotná ta volba, průběh té volby znamenal, že dneska tady máme přímou volbu prezidenta republiky. Tehdejší předseda poslanecké sněmovny, pan Vlček. Večer předtím jsme měli v Poslanecké sněmovně jednání s vedením Senátu a byla shoda na tom, že bude tajná volba. Do rána se něco přihodilo, nevím co, myslím, že v tom měl největší slovo Paroubek, já nevím kdo, že Vlček přišel s tím, že bude veřejná volba, aniž by to s kýmkoliv projednal, a začal si nechat našeptávat od Vojtěcha Filipa, předsedy KSČ. A byla z toho taková trapárna, na kterou asi do smrti nezapomenu. Tehdy jsem si uvědomil, že už po druhé tohle zažít nechci. Ani ty předchozí volby, ani Havla, ani Klause nebyly nějaký dramatický kulturní zážitek, ale tohle teda bylo opravdu mimořádný. Nedoporučuji nikomu, pokud jsou záznamy, tak aby se na to díval, protože si zkazí chuť úplně už."
"Zemská hranice v podstatě nebyla dodržená ani v tom uspořádání do roku 1990, ani v roce 1960, kdy bylo členění státu inovováno. Takže já za sebe musím říct jako člověk, který celý život žil na zemské hranici - Přibyslav, Žďár nad Sázavou, mezi tím prochází zemská hranice, nás ta zemská hranice tam nikde netrápila. Tu zemskou hranici nejsilněji vnímali Brňané a ti, kteří byli od Brna na východ, tak ti zemskou hranici velmi intenzivně vnímali. Ale samotná diskuze o krajích, a ono to souvisí s tím, co jsem zmiňoval, že kdybychom uspořádali volby do krajských národních výborů, mohlo se to jmenovat jakkoliv jinak samozřejmě, v roce 1990, tak apetit po vzniku nových krajů by byl podstatně menší. Podle mého soudu, kdyby k nějakému dalšímu dělení došlo, tak to bylo v jednom jediném případě, a to ve vzniku Olomouckého kraje, kde Morava měla na 4 miliony obyvatel pouhé dva kraje, Severomoravský a Jihomoravský, což bylo obtížně spravovatelné v porovnání s některými českými kraji. Takže tam bych to považoval za přirozené. Ale v momentě, kdy se otevřela diskuze, no tak tomu nebyl konec v podstatě. A kromě Olomouckého kraje, který byl vnímán jako potřebný, tak začali lobbisté z jednotlivých krajů ukazovat svou sílu a vznikly kraje, které by normálně asi vzniknout nemusely. A teď řeknu jenom dva a omlouvám se těm, kterým to bude proti mysli. Myslím si, že nemusel vzniknout Karlovarský kraj, Liberecký kraj."
"Lidová demokracie se četla z části, protože to tatínek považoval za kolaborantský deník. V určitou dobu pak kolem roku 1968 se to samozřejmě změnilo. Takže zdroje informací byly různé. Samozřejmě to byly rozhlasy, kdy ten příjem nebyl bůhvíjaký a rádiový přijímač taky nebyl bůhvíjaký. Takže ty rušičky, to je to hlavní, co si já z toho pamatuju v té době. Ale pamatuju si třeba, že rozhlas nás provázel doma jako většinu rodin. Sobotní rozhlasové hry, nedělní pohádky, ale také nedělní Zdeněk Nejedlý samozřejmě. A pak si pamatuju, když už jsme se zmínili o rozhlase, že jsem poprvé a naposled viděl tatínka brečet. A to v situaci, kdy v neděli v poledne, jestli si to dobře pamatuju, ohlásili, že byl zastřelený Kennedy. Na kterého tenkrát ta demokratická veřejnost tady dost spoléhala, že to s těmi Rusáky nějak uhraje a že bude líp. To si pamatuju, že to byla rána. Tak to byl jeden zdroj informací. Druhý zdroj informací, naši samozřejmě měli hodně přátel mezi kněžími, takže když se začali vracet z kriminálu, tak k nám často našli cestu. Především Salesiáni, protože u Přibyslavi byl Dvorek, to byla salesiánská kolonie, kde byli vychováváni před válkou a potom krátce po válce ještě salesiánský dorost, takže tam byla úzká vazba, takže k nám salesiánští kněží měli cestu."
Jan Kasal se narodil 6. listopadu 1951 v Novém Městě na Moravě. Jeho rodina měla dlouholetou lidoveckou tradici, oba rodiče byli také silně nábožensky založení. Otec vedl koloniál, v padesátých letech se musel připojit k jednotě. Jan Kasal jako dítě chodil do Skauta. Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu. Jeho otec se v letech 1967-1968 podílel na obnovení Československé strany lidové v Přibyslavi. Jan Kasal odmaturoval v roce 1970 a vystudoval Fakultu strojní ČVUT. Poté začal pracovat ve Žďárských strojírnách. V roce 1975 se oženil a s manželkou měl tři dcery. V roce 1986 vstoupil do Československé strany lidové (ČSL), v listopadu 1989 byl zvolen do jejího ústředního výboru. V roce 1990 se stal poslancem České národní rady (ČNR) za ČSL. Mandát poslance obhájil v řádných volbách v roce 1990 a volbách v roce 1992. Po vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla Česká národní rada transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Mandát v ní obhájil čtyřikrát. V letech 1999 - 2002 byl předsedou KDU-ČSL. V roce 2012 byl zvolen do Krajského zastupitelstva Kraje Vysočina. To byl jeho poslední politický mandát. V roce 2024 žil na Vysočině.
