„Válka tady neznamenala pouliční boje. Chodila jsem do školy, ven s kamarádkami, zdánlivě normální život, ale dospělí měli neustále obavy o členy rodiny, strach ze zatčení. Až koncem války jsme chodívali do krytu do sklepa při náletech spojeneckých letadel. Každý měl svou plynovou masku, osobní zavazadlo a v krytu byly kufry s cennostmi a nejnutnějším oblečením. Pravda, viděla jsem i cestou k babičce zbořené domy a vysypaná okna po bombardování ve Vysočanech. Byl nedostatek všeho, potraviny na lístky, ale máma byla dobrá hospodyně. Vychovávalo to však mě i celou generaci k šetrnosti, platilo, že chléb je Boží dar, a vyhodit cokoliv z potravin byl hřích.“
„Prohlíželi celý byt, všude se koukali a v tom pokoji, kde tedy ukrývala Opálku, byla ještě šatna, taková komora. Tam propíchali obsah skříně a vrátili se zase do pokoje a jeden voják směřoval ke gauči. Máma stála někde u stolu, ale – nevím, jestli schválně nebo mimoděk – strčila do židle a ta spadla na opěradlo a vypadl sedák. Máma říkala, že ten Němec celkem galantně přiskočil a pomáhal jí židli postavit. Postavili ji a voják se otočil a šel pryč. Kdyby to tak nebylo a on se dostal až ke gauči, určitě by ho upoutaly dva polštáře, které byly opřené až o opěradlo gauče. A kdyby je byl shodil, viděl by úzký okraj bílých dvířek… a to by byl konec všeho.“
„Táta byl zatčen 5. srpna 1941 ráno asi v půl šesté v našem bytě. Během následující dvouhodinové prohlídky gestapo nenašlo žádný kompromitující materiál, ale zabavilo nějaké šperky, fotografie z minulých let, rozhlasový přijímač, který musel táta, když odcházel, nést. Vězněn byl na Pankráci. Máma tam každý týden nebo čtrnáct dní – to už se nepamatuji – nosila dopis a čisté prádlo výměnou za špinavé, ale táta psát nesměl. Prokázalo se, že ani přes kruté výslechy nikoho neprozradil. 28. září 1941 nastoupil nový protektor Čech a Moravy Reinhard Heydrich a zahájil svou krutou vládu. Na jeho přímý rozkaz bylo bez soudu popraveno zastřelením osmnáct vysokých důstojníků, členů Obrany národa, a táta s nimi.“
Alena Kasprová se narodila 7. června 1933 v Písku. Její otec Bohdan Kasper byl major československé armády, matka Anna učitelka. V roce 1938 tragicky zahynula při dopravní nehodě. Otec se později podruhé oženil se svou dávnou láskou Terezií Freyovou, která se stala milující druhou matkou. Bohdan Kasper, legionář a důstojník československé armády, se po začátku války zapojil do odbojové skupiny Obrana národa. Po jeho zatčení a popravě se do odboje aktivně zapojila i Tereza Kasprová, která v jejich bytě ukrývala parašutistu Adolfa Opálku několik dní před i po atentátu na říšského protektora. Alena Kasprová vystudovala gymnázium a poté obor český jazyk – ruský jazyk na Pedagogické fakultě v Praze. Pracovala jako učitelka, dálkově studovala angličtinu a přes opakované výzvy odmítla vstoupit do komunistické strany. Matka dvou dětí, v době natáčení roku 2018 také babička a prababička, stále aktivní, hrdě uchovává odkaz svých rodičů a je oddanou vlastenkou.
