Když mě v Paříži zvali na večeři, ukazovali mi, co je topení nebo magnetofon
Pavel Klener je hematolog a onkolog, průkopník chemoterapeutické léčby u nás. Narodil se 9. dubna 1937 v Bratislavě, odkud se rodina po vyhlášení Slovenského státu v březnu roku 1939 odstěhovala do Prahy. Koncem války byl na Malé Straně svědkem krutého chování Čechů k německým zajatcům. Od dětství měl řadu zájmů: zpíval v Kühnově dětském sboru, ministroval, byl členem skautského oddílu. V roce 1961 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK, a protože nebyl členem komunistické strany, nastoupil na chirurgii v Roudnici nad Labem. Po roce se mu podařilo přejít na pražskou II. interní kliniku. V letech 1965–1966 absolvoval studijní pobyt na hematologické klinice prof. Bernarda v Hôpital Saint-Louis v Paříži, kde se seznámil s principy chemoterapie. Po návratu tuto metodu zaváděl jako léčebnou novinku u nás. Do komunistické strany nikdy nevstoupil. V roce 1988 byl jmenován profesorem a přednostou onkologické kliniky. Během sametové revoluce přijal v prosinci 1989 nabídku stát se ministrem zdravotnictví tehdejší české vlády a sedm měsíců tento post zastával. V letech 1990–1992 byl poslancem České národní rady. Nikdy však neztratil kontakt se „svou” onkologií a postupně se vrátil ke své odborné a akademické práci. V roce 2021 stále pracoval ve Všeobecné fakultní nemocnici. Pavel Klener zemřel 20. září roku 2024.