Jak málo stačilo, aby se komunisté zbavili nepohodlného režiséra
Elmar Kloss (rodným příjmením Klos) se narodil 12. října 1942 ve Zlíně. Je synem Anny Klosové a Elmara Klose, režiséra, který v roce 1965 společně s Jánem Kadárem získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film – válečné drama Obchod na korze. Mezi významné postavy z jeho rodu patří ale například i pradědeček Ignát Hořica, důstojník, spisovatel a novinář, nebo prababička Marie Laudová-Hořicová, herecká diva Národního divadla. Jeho nevlastním dědečkem, kterého velmi miloval a na jehož osudu se nechvalně podepsal totalitní režim, byl Josef Januštík, prvorepublikový hejtman okresu Uherské Hradiště, později Zlínského kraje. Filmová kariéra Elmarova otce byla neustále podlamována nejrůznějšími režimními restrikcemi – dvakrát byl od filmu zcela odstaven, jednou měl zákaz tvorby hraného filmu na pět let. Syn Elmar v roce 1965 absolvoval filmovou režii. V roce 1968 prožil dramatické události při invazi vojsk Varšavské smlouvy v Bratislavě, kde byl členem filmového štábu při natáčení filmu Touha zvaná Anada. Byl to otcův poslední film, poté ho z politických důvodů vyhodili z Barrandova. Nesměl nadále točit, publikovat ani učit na FAMU. Syn Elmar nebyl z kádrových důvodů připuštěn k samostatné režii (nesouhlasil se vstupem sovětských vojsk do republiky a odmítl za totéž odsoudit otce), a proto mohl působil na Barrandově jen jako pomocný režisér. Od roku 1981 byl režisérem v dabingovém studiu Filmového studia Barrandov, kde vytvořil desítky českých verzí zahraničních filmů. Po odchodu z Barrandova v roce 1991 se stal stálým spolupracovníkem České televize, kde se podepsal pod řadu dalších dabingů. V roce 2012 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mimořádnou dabingovou tvorbu.