František Kočí

* 1925

  • „Děda na něho čekal na chodbě a ti dva pánové byli tajní v kloboucích. Odvezli si ho a bylo to vyřízené. Celá třída zůstala hodně a hodně potichu a jako hold jsme se všichni postavili.“

  • „To mě moc mrzelo. Jel jsem do práce z kopce dolů, z Chotěnic. Ráno v pět hodin nebo ve čtvrt na šest vidím, že voják vede nějakého vojáka a že nemá tkaničky u bot. Zastavil jsem a povídám: ,Kam ho vedeš?‘ Že prý to je zlosyn. Povídám: ,Nic mu nedělej!‘ Jel jsem dál do práce. Špatně to dopadlo.“

  • „Jedna paní, Židovka, říkala: ,Uteč! Uteč!‘ Vyběhl jsem ven, na kolo. Už jsem viděl, jak nějaké cizí auto jede dolů. Ihned jsem sedl na kolo a utíkal jsem pryč, šlapal jsem, co jsem mohl. Pak jsem si už nevěděl rady, tak jsem kolo hodil k Zaklovi na zahradu a běžel jsem k panské budově. Otevřel jsem dveře a tam ležel na lavici mrtvý, měl jenom ponožky. Schoval jsem se pod něho. Jen jsem tam vlezl, už skřípal písek, slyšel jsem, jak tam chodí. Otevřel dveře, všechno zkontroloval. Já byl pod tím mrtvým zakrytý plachtami.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 18.08.2023

    (audio)
    délka: 01:18:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěl pomoci Židovkám. Honilo ho auto, schoval se pod mrtvolu

František Kočí v 50. letech 20. století
František Kočí v 50. letech 20. století
zdroj: Archiv pamětníka

František Kočí se narodil 7. listopadu 1925 v Chotěnicích u Heřmanova Městce. Tatínek Josef Kočí se vyučil kovářem a později si s maminkou Annou Kočí pořídili hospodářství. Měl dva starší sourozence, bratra Josefa a sestru Miloslavu. Školu vychodil v Morašicích, vyučil se ševcem a poté v Pardubicích zedníkem. Během druhé světové války donesl židovským dívkám dřevo a málem ho přitom chytili. Na konci války viděl sovětského vojáka, který vedl vlasovce na popravu. Od roku 1943 pracoval nejdřív v kovárně a poté ve svařovně ve Wiesnerově továrně v Chrudimi, která se po znárodnění stala Transportou. Vymýšlel také zlepšováky pro komunální podnik. Po roce 1945 se oženil a narodili se mu syn s dcerou. S manželkou žili v Markovicích. Po měnové reformě v roce 1953 viděl stokoruny připíchnuté na sloupech. O politiku se nezajímal, žil svou prací, zahradničením a od mládí se věnoval včelaření. V roce 2023 žil v Markovicích.