Vladimír Kocman

„A ještě jsme měli, tomu jsme vždycky říkali nějak ‚mrtvá teta‘ nebo něco. Měli jsme lodní pytel, kde jsme měli salámy – turisťáky, uheráky – deli sušenky, tatranky, polívky v prášku a všechno todle, a z toho jsme tam jako se snažili žít takhle, jo, takže naše slavný prostě výjezdy, jo, vrcholovejch sportovců, reprezentantů, měly tudletu druhou stránku, jo. A třeba si pamatuju, to byla strašná sranda, shodou okolností todle kimono, se kterým jsem trénoval, je taky pěkně zapraný, ale my tam třeba přijeli s kimonama, který byly takhle zažloutlý, a prali jsme si tam v tom Kodokanu, že jo, v té jejich škole, a kupovali jsme si tam nějaký ty jejich prášky nebo jsme tam používali jejich prášky. Jenom takovej detail je to, jo, ale my za to, jak jsme tam byli třeba ten měsíc, my jsme odjížděli, každej jsme měli úplně svítící bílý kimona. Jo, jak prostě ty jejich prášky byly úplně něco jinýho, než jsme byli tady zvyklí. Takže, samozřejmě, to byly takový detaily, ale jako byly třeba podstatný, jo, že… Já si pamatuju, že my když jsme někde nastoupili, a už jenom to, když jsi prostě viděl, jak nastupujou Francouzi, že jo, adidas, jako perfektně, že jo, všechno jim sedělo, a teď jsi viděl, když šel východní blok: Bulhaři, my, jo, a měli jsme takový tepláky Pleas Jablonec, rozumíš, na kolenech to mělo pytle, jo, bílý zipy všude vokolo, na zádech ČSSR červeně, a to bylo prostě tak jako už sepraný, víš, tak jak to bylo takový jo, že to… No vůbec, to už jako kdybys prohrával o tři body, jo, s tím. Protože prostě judo a sport vůbec je o sebevědomí.“

„A když jsi prostě přešel tudletu čáru, tak fakt to z tebe úplně spadlo, z tebe ten strach prostě z toho, a fakt jsi najednou… úplně jinak ses tam cítil. Dokonce i když jsme lítali letadlama, tak fakt když ses díval shora takhle, tak jsi poznal, kde končí Česko a začíná třeba Německo, jo. Protože to Česko, to byla prostě tma. To bylo občas nějaký světlo – velký město, pár světel – v tom Německu bylo všechno osvětlený, že jo, silnice osvětlený, všechno, takže to jsme vždycky říkali, jakej to byl rozdíl, a strašně jsme si to užívali… strašně jsme si to vychutnávali.“