Nemohli zůstat ani nemohli odejít
Stáhnout obrázek
Eduard Köhler se narodil 9. října 1930 v Rudolticích (německy Rudelsdorf). Jeho rodná obec stojí pod horským sedlem Skřítek, oddělujícím nejjižnější část Hrubého Jeseníku od Hraběšické hornatiny. Stejně jako naprostá většina obyvatel Rudoltic byli i jeho rodiče německé národnosti. Za války ve wehrmachtu padlo několik jeho příbuzných. Narukovat musel i otec, ale kvůli částečné invaliditě ho z armády propustili. Jednodenního výcviku na Červenohorském sedle se krátce před koncem války zúčastnil i tehdy čtrnáctiletý Eduard. Od srpna 1945 Eduarda Köhlera s otcem internovali v budově bývalé zemské robotárny v Šumperku. V tomto internačním táboře měly být zadrženy osoby podle předpisů MV a ZNV Brno a lidé vyšetřovaní komisí pro mimořádný lidový soud. Děti do patnácti let měly být soustředěny ve zvláštním táboře v Hanušovicích. Eduardu Köhlerovi bylo přitom v době nástupu do tábora stále čtrnáct let a s ním ani s jeho otcem se žádný soud nechystal. Přesto v budově robotárny strávil osm měsíců a jeho otec dokonce jedenáct měsíců. Rodinu Köhlerových nezařadili do odsunu Němců. Důvodem nejspíš bylo to, že v době plánovaných transportů byl otec ještě internován. V roce 1948 ale Köhlerovi přesídlili na samotu Zdiměř u Olomouce, kde zůstali následujících sedm let. Všichni práceschopní členové rodiny museli nastoupit jako lesní dělníci. Jejich opakovaným žádostem o návrat nebylo vyhověno. Do rodného kraje se mohli vrátit až v roce 1955. Rodina se nastěhovala do Vernířovic, kde Eduard Köhler až do penze opět pracoval jako lesní dělník. Se svou manželkou Ingeborg žil v této malé obci obklopené masivy vrcholové části Hrubého Jeseníku. Eduard Köhler zemřel 28. listopadu roku 2022.
