Při tvůrčí práci pro mě byl vždycky nejdůležitější nápad
Dagmar Kolumková se narodila 16. ledna 1926 na pražském Smíchově. V období protektorátu navštěvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se věnovala řezbařině. Po válce vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (ateliér sochaře Jana Lauda). Nikdy nevstoupila do komunistické strany. Protože pro ni bylo obtížné vyhovět požadavkům socialistického realismu, uchýlila se k tvorbě užitého umění (keramiky) a k restaurátorské práci. Podílela se na opravě řady významných sochařských památek v Čechách i na Moravě (hlavní nádraží v Praze, Husův pomník na Staroměstském náměstí, církevní památky na Moravě). Zároveň se věnovala i samostatné umělecké tvorbě, svá keramická díla prodávala skrz monopolní státní podnik Dílo a účastnila se i jeho pravidelných výstav zvaných Keramona. Ačkoli v roce 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov, perzekuci v období normalizace se vyhnula. V současnosti se již kvůli oční vadě nemůže věnovat vlastní tvorbě, ale stále se aktivně zajímá o umělecké dění.