Roman Koniecki

„Nejdřív nám [Rus] to sebral a polský lidi, vyučený, prostě hlavy, vzdělaný lidi a vojáky, to všechno bral Rus, zavíral a tam u sebe střílel. Katyňský les, nejdřív bylo potichu, to nikdo nic nevěděl, o tom se dozvěděl tajně, zase tajnou poštou, že to dělal. Přes dvacet tisíc důstojníků a učenců vyvraždili, stříleli to jak koroptve, jak myslivci z povolání to dělaj. A furt to svalovali na Němce, po válce, to svalovali, že Němci to udělali, oni ne. Ale v tomhle roce, každý mohl pochopit, že v tomhle roce tam Němci ještě nebyli v Rusku. Tak jak to mohli udělat. No, kdy přiznali Katyň? Nedávno.“

„Němci, jak bydleli u nás a měli tu maringotku, tak vedle měli zemljanku, a v té měli sklad jídla, potravin. Tak ty lidi, sousedi, co se tam vlezli, tak se nacpali do té zemljanky, jak šli Rusové. Němci zdrhli a Rusové šli, tak oni se tam schovali. A Rus ne, aby se podíval, jestli tam někdo je. Jenom strčil do okýnka samopal, tu pepešu, a zařval: ‚German, zděs?‘ Oni se báli, tak se nikdo neozval, tak on pro jistotu pustil sérii, takže moje babička dostala to přes ruku a někde tady kolem zad a teta přes záda nějak dostala.“