„Šli jsme za panem sbormistrem Chýnem a on už o nás věděl, protože dostal echo. Tak nás vyzkoušel – jako konkurzní píseň jsem zpíval Kde domov můj, což bylo trochu legrační, za války. A rozsah a takovýhle věci, který potřeboval jako sbormistr vědět. A podobně vyzkoušel i toho mýho kamaráda. A dozvěděli jsme se, že jsme přijatí a že večer můžeme přijít do zkoušky.“
„Samozřejmě doma jsme poslouchali Londýn. I když jsme tam měli cedulku, že se to trestá trestem smrti. A tam, já nevím kdo, no nebyl to ani doktor Beneš, ani ministr Masaryk, kdo to tam tenkrát prohlásil, nebo prohlašoval, to nebylo jenom jednou – neučte se nebo sabotujte, sabotujte řeč nepřítele. Já propadal z němčiny, jo. A dost valně. Co rodiče se mnou zkusili, si nedovedu představit.“
„My jsme nikdy nezpívali doma unisono. Já jsem jim to vždycky napsal do vícehlasu, a manželka byla výborná zpěvačka, tak jak manželka, tak obě dvě děti prostě dokázaly zpívat vícehlas, že to zpívaly každej sám, že jo. Byl to ženskej trojhlas, dva soprány, alt. A já jsem si – když jsem tam chtěl nějakou složitost, tak jsem tam napsal takovýho nějakýho barytona, a nějakou tu složitost jsem si napsal pro sebe pochopitelně, abych jim nekomplikoval život.“
Bohuslav Korejs se narodil 25. prosince 1925 na Březových Horách u Příbrami. Celá rodina měla blízko k hudbě – tatínek i jeden z bratrů byli varhaníky a Bohuslav se vydal v jejich stopách. Po studiu na gymnáziu studoval na konzervatoři, odkud musel za války přejít na hudební školu pod Unií českých hudebníků z povolání, konzervatoř byla totiž stejně jako vysoké školy zavřená. Stal se členem Českého pěveckého sboru, který například zpíval v rozhlase, a to i ve vysílání pro české dělníky nasazené v Říši. Po válce pracoval krátce ve Státním statistickém ústavu, poté se v rámci akce 77 000 úředníků do výroby dostal jako pomocný dělník do Pragovky, kde pracoval dlouhých 26 let. Na hudbu ovšem nezapomněl – od roku 1953 působil jako varhaník v Praze-Strašnicích, od roku 1964 potom v Týnském chrámu, kde se stal i regenschorim, tedy ředitelem kůru. Z pověření České biskupské konference zhudebnil české responsoriální žalmy. Po roce 1989 učil na Týnské vyšší odborné škole i na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl držitelem čestného uznání České biskupské konference i Ceny Ministerstva kultury. Bohuslav Korejs zemřel 7. dubna roku 2023.
