František Kotas

* 1937

  • „A když letěly letadla, protože to letělo pořád, buď Američani, nebo Angličani, tak to tak hučelo: ‚Vvvvvvvv...‘ A když Spojenci bombardovali Zlín, tak se ti třepaly nohy. Protože tam byly obrovské továrny na botky. Jeden letěl a spustil něco. Říkáme: ‚To je bomba, to bude průser!‘ Ja, houby. Spadlo to do rybníka, a to byla benzinová nádrž. A protože byla všelijak tvarovaná, tak tam trochu zůstalo. A pantáta Říhů měl zapalovač na benzin, tak tam letěli a vybírali si to do skleniček. To je jen taková hloupá zajímavost. A když jsme pak byli větší, tak jsme na tom jezdili na vodě.“

  • „A Němci, jak přijeli a viděli ty děti, tak je naložili a jeli s nimi tryskem do nemocnice do Kroměříže. Ti, co byli postřílení a s palcem nebo zraněným malíčkem. A potom, jak se [spolužáci] vrátili, tak jsme jim začali říkat granátníci.“

  • „Škola byla zrušená a chodili jsme si pro úlohy. Byli jsme v místnosti velké asi jako tahle a tam nám pan řídící dával úkoly. Seděli jsme v kuchyni, on u okna a opravoval nám to. Chodili jsme si pro ně i dvakrát za týden. Když jsme sbírali patrony, tož granáty taky. Vojáci mívali cvičení třeba až k Bystřici u lesa. No tož neobjevili jsme tam granát? Nevím už, který ogar to byl. Donesl ho, hodil ho pak do chrastí před školou, ale jak jsme šli pro úlohy, tak některý kluk ho vzal, přišel s ním až dovnitř a rvali se o to. Protože deset patron bylo za jeden granát. Jak se žďuchali, já v té místnosti byl, i celý náš ročník, tak pravděpodobně tu pojistku vytrhli, začalo to syčet. Lekli se, postavili to na stůl. On než se ohlídl, tak to spadlo na zem a vybuchlo to. Představ si, že my už měli úlohy opravené a byli za dveřmi už za školou. A včil jsme slyšeli ránu. Tak jsme letěli zpátky. Všude byl dým a z mého ročníku tři: Franta Krutilů, Tonda Olšáků a Staňa Nedbalů, všichni zahynuli...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bystřice pod Hostýnem, 07.03.2019

    (audio)
    délka: 01:33:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdyby se dodržovalo Desatero, byl by na světě ráj

František Kotas v době vojenské služby
František Kotas v době vojenské služby
zdroj: archiv pamětníka

František Kotas se narodil 23. února 1937 Františku a Marii Kotasovým. Vyrůstal v rodném Bílavsku na Kroměřížsku. Zde chodil do obecné školy. Dvanáctého února 1945 se stal svědkem tragické události, kdy ve třídě vybuchl granát, který přinesly a odjistily samy děti. Na následky exploze zemřeli tři jeho spolužáci a několik jich, včetně řídícího učitele, utrpělo vážná zranění. Pamětník se stal také svědkem událostí spojených s osvobozovacími boji na konci druhé světové války. Po absolvování základní školy byl přijat na střední průmyslovou školu dřevařskou, kde se pak stal roku 1956 jedním z jejích prvních absolventů. Vojnu prožil v letech 1957 až 1960 u Pohraniční stráže na slovensko-rakouských hranicích. Od roku 1956 pracoval v podniku TON. Nejprve v provozu ve Frenštátu pod Radhoštěm a později, od roku 1970, v Bystřici pod Hostýnem, kde se stal vedoucím technologem modelářské dílny. V době zaměstnání ve Frenštátu pod Radhoštěm navázal na své zkušenosti s ochotnickým divadlem a v rámci podnikového spolku nastudovali Paličovu dceru J. K. Tyla. Od roku 1997 je v důchodu. Roku 2019 žil v Bystřici pod Hostýnem.