Edith Kroupová

* 1927

  • „Vždycky přísahala, že se jednou pomstí, ale... To je taková věc, kterou jsem prožila a která je charakteristická pro moji maminku. Maminka neměla potravinové lístky za války, dokud byla ještě doma. Nosil nám je někdo z městské správy. Byly bez masa, předtištěné s nápisy: Jude, Jude. A ten pán před námi si z tatínkových lístků vystříhával maso. Maminka to nesla strašně, měli jsme hlad, tatínek byl ještě doma. Přísahala, že se tomu člověku, až se to obrátí jednou, že se mu pomstí. A já si pamatuji, že jsem šla s maminkou do města a my jsme ho potkaly, byla jsem zvědavá, co maminka udělá. Přešly jsme, ani si ho nevšimla. Říkala, že jí nestojí za to, aby se jím zabývala. Byl stejně pak odsunut.“

  • „Maminka se vrátila hned v květnu 1945 na ruském tanku. Utekli z Terezína, protože tam vypukl tyfus. Svázali si z prostěradel provaz a spustili se po stěně dolů a utekli. Rusové jim pomohli a přivezli je až k domu na tanku. Tatínek byl na západě Německa, v okolí Hannoveru. Zavřeli ho tam v roce 1943 do solného dolu. Byl sto metrů pod zemí a on vůbec nevěděl, když ho Američani osvobodili, který je rok. Byl vyhublý a říkali mu Gándhí. Vykrmili ho v sanatoriu, kde byl do června. Přivezli ho do Chebu, kde ho na hranicích předali Čechům. Byl vybavený všemi doklady o tom, co prožíval. Od Američanů měl spoustu peněz. Když si šel koupit jízdenky na nádraží, tak mu je neprodali, protože mluvil německy a neměl bílou pásku. Tak šel pěšky do Bíliny.“

  • „Úplně se nám převrátil život. Byli jsme první v našem okolí, kdo měl rádio. To se postavil sloup a z toho sloupu vedl drát až k nám do bytu. Rozhlas byl pouze na sluchátka. Když nastoupil Hitler, to bylo první, co nás postihlo a co otce strašně poznamenalo, že nám vzali rádio. Začala perzekuce, začalo pronásledování. Chodila jsem do německého gymnázia a v roce 1942 mě vyloučili, protože míšenci, byla jsem napůl Židovka, nesměli studovat. Ze dne na den z té třídy, kde jsem měla kamarády, spolužáky... Pan ředitel, když mi oznámil, že mě musí vyloučit, vím, že jsem se divila, že měl slzy v očích, že mu to bylo líto, zřejmě, že se musel s těmi žáky rozloučit, kteří neměli árijský původ.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústí nad Labem, 30.05.2022

    (audio)
    délka: 01:27:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otec byl Němec, matka Židovka. Trpěli jsme během války i po ní

Pamětnice, Bílina 1939
Pamětnice, Bílina 1939
zdroj: archiv pamětníka

Edith Kroupová, za svobodna Mayerová, se narodila 21. února 1927 v Bílině na Teplicku. Otec byl Němec a matka Židovka. Jako míšenka musela po příchodu říšských Němců do Sudet opustit gymnázium. Musela pracovat na statku nedaleko Duchcova. Otce odvedli v roce 1943 na nucené práce do dolů v Německu. O rok později odvezli matku do koncentračního tábora v Terezíně. O Edith se starala její teta. Po ukončení války přijela matka na ruském tanku z Terezína. Od té doby má pamětnice k Rusům vřelý vztah. Otec se vrátil až několik měsíců po konci války. Z Chebu do Bíliny šel pěšky. Po válce rodinu nenáviděli Němci i Češi. Otec Karel Mayer pracoval po válce ve sklárnách za nejnižší mzdu. Rodina mohla zůstat v Československu. Edith si vzala svého učitele češtiny a odstěhovala se do Meziboří, kde učila matematiku, a za nějakou dobu byla tajemnicí místního národního výboru. Později se rozvedla a s druhým manželem se odstěhovali do Litvínova, kde pracovala na městském národním výboru. Po listopadu 1989 už jako důchodkyně přijala nabídku a vrátila se na městský úřad. V roce 1990 založila filiálku německé firmy, kterou vedla až do svých sedmasedmdesáti let, do roku 2004. V květnu 2022 žila spokojeně s manželem v Litvínově. Natáčení mohlo být realizováno díky finanční podpoře Ústeckého kraje.