Vnučka: "A tak celkově, z čeho jsi měla největší strach?" – "No, že Dana zavřou, že když Dan někam šel, tak jsem vždycky měla hrozný strach, aby se vrátil. Protože když chodil k Havlům, tak tam nikdy člověk nevěděl, jestli se vrátí, jestli to vyberou, nebo nevyberou. Když chodil na ty semináře, všechny možné přednášky, a to jsem taky nikdy nevěděla, jestli se vrátí, nebo nevrátí. No a o děti jsem měla hrozný strach." Paní učitelka: "A vyhrožovali vám nějakým způsobem, třeba že vám ty děti seberou?" – "Manželovi, vždycky u všech výslechů, to bylo takové, že: 'Pane Kroupa, nemyslete si, vedle v místnosti sedí vaše žena, děti jsme rozvezli po dětských domovech.' – Paní učitelka: "Takhle mu lhali." – Vnučka: "A co to vlastně bylo – bytové semináře?" – "To bylo... ty vysoké školy sice byly v určitém směru docela dobré, ale to, co by měly vyučovat, tak to nevyučovaly. Takže takoví lidé, kterým šlo o něco, zvlášť filozofové nebo historici nebo ty humanitní vědy, protože ty se dají učit tím, že si to lidé vypráví nebo čtou... tak si vlastně založili takové domácí vyučovací semináře. U nás běžely dokonce dva, a to bylo dva dny v týdnu. Každý týden, a my jsme ty studenty, kteří k nám chodili, tak my jsme je opravdu vybírali, bylo to vždycky na doporučení někoho. Nebo to byli taky z velké části děti disidentů, dospívající. Nebo [ti,] kteří se nedostali do školy. Disidentské děti – většina z nich se potom na vysoké nedostala. Janek třeba byl vlastně poslední, jeden z posledních, který se nedostal na gymnázium. Janek dělal zkoušky na gymnázium a nedostal se. Teda dostal se, dostali jsme papír, že je přijatý, že zkoušky měl dobré a že ho přijali, a za týden nato přišlo, že bohužel došlo k omylu a že přijatý není. A protože jsem znala toho pana ředitele, protože to byl katolík a byl to hodný člověk, tak nám zavolal a řekl: 'Hele, já nemůžu dělat vůbec nic, prostě přišel příkaz, my Janka vzít nemůžeme.' A dal mi všechny papíry a já jsem potom telefonovala po všech možných školách a nakonec jsme Janka dostali na chemickou průmyslovku. Protože ty průmyslovky byly v tomhle vlastně trošku snadnější, takže Janek první ročník chodil na chemickou průmyslovku, byl tam úplně zoufalý a nešťastný, ale za rok naštěstí přišla revoluce a Janek se vrátil na gymnázium."