Miluše Kubíčková

* 1924  †︎ 2018

  • „Když přišli Němci, bylo škaredě, pršelo. Chodila jsem do školy přes park a viděla jsem ty tanky a Němce. První hodinu jsme měli dějepis – s paní profesorkou Navrátilovou. Všichni jsme plakali a ona říkala: ‚Děvčátka moje, vy se ještě dožijete toho, že budou muset odejít, ale já se toho už nedožiju.‘ Dodnes si to pamatuji. Občas přišli nějací páni, esesáci. Postavili jsme se čelem ke zdi a oni nám prohledávali tašky. Do školy jsme nesměli nosit žádnou českou knížku. Kdyby nějakou našli, mohli by gymnázium zavřít. Profesoři měli povinnost hajlovat. Jediný dějepisář – takový nepříjemný člověk – to dodržoval. Jinak nikdo.“

  • „Když přišlo osvobození... tenkrát jsem bydlela u rodiny, která měla okna do ulice. Stáli tam Němci určeni k odsunu. Bylo hrozné horko a jeden z nich, můj bývalý vedoucí, mě požádal, jestli bych mu nepodala vodu. Což jsem učinila. To byl hodný člověk, tak tomu jsem podala vodu. Představte si, že mnohem později, když jsem učila v Gottwaldově, tak jeden kolega nelenil a jel do Ústí zjistit, jestli jsem nebyla kolaborantka. Zjistili, že jsem nebyla kolaborantka, jen jsem podala tomu Němci vodu. Stranické řízení se tedy nekonalo.“

  • „Jako jóga jsme nebyli v rámci sjednocené tělesné výchovy samostatní. Byli jsme podřízení zdravotní tělesné výchově. A jedna velmi energická žena, Vlasta Kaplanová, rozjela takovou akci, abychom se osamostatnili. V tu dobu, kdy probíhal proces osamostatnění, si estébáci začali nás, vedoucí cvičitele, volat. To byla vždycky taková legrace. Říkala jsem jim: ‚Proč tam nepřijdete někdy cvičit, nemusíte nás i sebe zdržovat, choďte cvičit.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 01.05.2015

    (audio)
    délka: 04:00:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Hledala jsem třetí cestu

Miluše Kubíčková (1938)
Miluše Kubíčková (1938)
zdroj: Archiv pamětnice

Miluše Kubíčková se narodila v roce 1924 v Olomouci. Otec byl legionářem, bojoval v bitvě u Zborova. Za války byla totálně nasazena v německém podniku v Brně. Vystudovala angličtinu a filozofii, později se zabývala sociologií. V roce 1967 odjela na studijní stáž do USA, navštívila světovou výstavu Expo v Montrealu. Aktivně se účastnila Pražského jara. V roce 1990 byla politicky rehabilitována a posléze několik let působila jako docentka na PeF UK. Miluše Kubíčková zemřela 15. března 2018.