Marie Kučerová

„Ta Škodovka strašně čoudila, jak tam byla ta elektrárna, tak tam byl spad popílku. Já vím, že když jsem venku sušila pleny, tak jsem je pak doma skládala na stole. Když jsem potom takhle sáhla po tom stole, tak jsem měla celou ruku od popela, od toho prachu, to bylo strašné. Oni to vždycky vyváželi v nějakých vozech, a když pršelo, tak to nedělali, protože se to nějak ztratilo. Vím, že jsme šli s manželem na rande a já jsem měla kabát s kapucí. Když jsem přišla domů a sundala jsem si kapuci, tak jsem měla černé pruhy na obličeji, jak padal ten popílek a jak sněžilo a ten sníh mi to rozmáčel po puse.“

„Byl to pokoj a kuchyň, mělo to kolem 20 metrů, vlastně tam nebylo nic, jenom ty dvě místnosti a studená voda a záchod byly na chodbě. Naši v jedné té místnosti měli kachlová kamna, radyně se tomu říkalo. Potom vím, že děda to boural a že tam dostali normální sporák. Ale my jsme tam neměli v té ulici plyn, tak mami vařila ráno čaj na lihovém vařiči, jaký se používal na kempování. Jinak musela roztápět v těch kamnech a vařilo se na kamnech. Za těmi kamny jsme měli umyvadlo, kde jsme se myli. Na tom Karlově někde dole byly lázně, jenže ty byly ve válce vybombardované a už se to neobnovovalo, už to nefungovalo. Vím, že se mami chodila jednou za čas vykoupat do městských lázní, jinak se to odehrávalo v neckách nebo v plechové vaně. Spíš v těch neckách, že se všichni vykoupali a pak se ještě namočilo prádlo.“