Miloš Kypta

,,Byl jsem předvolanej na národní výbor, kde jsem ukázal tu knížku a oni říkali: 'Končíte u firmy Kypta.' Tak jsem říkal: 'Končim u firmy Kypta, jak tomu mám rozumět?' A teď spustili na mě ty jejich řeči: 'Vy netušíte, nebo netušíš, (nevím jestli mi tykali, to už bych kecal), že se tady něco takového děje. Tady skončila doba nějakých vykořisťování člověka člověkem, jako na to zapomeň, že budeš nějakej pan živnostník. Tady je razítko a končíš.' No tak tím to bylo daný. Otec ještě vyjednal u svýho kolegy, kterej měl krejčovskej závod, nevím, jestli chytil vítr a nějak se podkoušel soudruhům, ale nechali ho tam dělat vedoucím. Takže měl dílnu a tam jsem skončil v té dílně. Musím říct, že to nebylo něco, co bych si já vybral, ale byl jsem tam. Nepobyl jsem tam dlouho, protože otec měl všude dost známejch, tak se k němu doneslo. Říkali: 'Hele, koukej toho kluka někam uklidit, skončí v dolech, je akce.' Byla akce, asi šedesát nebo osmdesát tisíc lidí do průmyslu a do dolů. A tím bylo dáno, že všecky tyhle nepohodlný lidi teda půjdou do dolů. No tak otec si říkal, tak musíme něco udělat, přece neskončíš na Ostravě na dolech. Tak já jsem byl nakonec slavnej, že jsem sám vstoupil do průmyslu. Já jsem si našel místo v Aero Radotín u frézy a tím pádem jsem jim vzal vítr z plachet. Už jsem byl v průmyslu čili na mě nemohli, doly mě tím pádem minuly. A to byla taky výběrová fabrika, tam se dělaly podvozky pro ruský tryskáče a byly tam samý takovýhle případy, jako jsem byl já. Já jsem si tam stoupnul ke stroji, slušně vychovanej, pozdravil jsem toho vedle. On přišel: 'Já jsem doktor Stránský'..."

,,Byli jsme prostě na víkend pryč a měli jsme, to ještě musím zmínit, ne služebnou, na to byli naši hákliví. Služebná se jim zdálo jako pro ni degradující. To byla pomocnice v domácnosti, důsledně se u nás říkalo. Tak tahleta Anča měla svůj pokojík u nás a nám pomáhala, protože bylo potřeba uklízet místnosti, když odešli dělníci a tak dále. Mamince třeba pomáhala v kuchyni a tak. A Anča, když jsme přijeli v neděli z vejletu, seděla chudák ubrečená a líčila nám, co se stalo. Vtrhlo k nám gestapo na prohlídku bytu, jestli tam nemáme nějaký partyzány, nebo co chtěli vidět, nevíme. A protože tu jednu místnost musel otec zamykat , vysvětlil to Anče. Říkal: 'Ančo není to před váma, vždyť vy víte, že všude můžete, chodíte, ale kdyby přišel zloděj a já bych neměl tu místnost, kde mám látky, kde mám pokladnu a to všecko, tak já jí musím mít zamčenou. Jinak pojišťovna mi nic nedá. Takže ta jedna místnost bude zamčená kvůli tomu, ale není to před vámi, to jako aby bylo jasno.' No a oni, když se do ní nemohli dostat, tím pádem to pro ně bylo podezřelý. Tak prostě krásná modelovaná, mosazná klika, to byl byt tři metry čtyřicet vysoký stropy, vysoký vykládaný dveře s takovou tou balustrádou ještě nad dveřma, nádhera. Tak oni tuhle kliku urazili."