Mohl jsem podepsat Chartu, nebo věřit v Boha
Aleš Lamr se narodil 12. června 1943 do tradiční keramické rodiny v moravské Litovli. Vyrůstal v kreativním prostředí a sám se už na základní škole věnoval kreslení a malování. Otcovu dílnu po roce 1948 komunistické úřady zabavily a pamětník vyrůstal s cejchem syna bývalého živnostníka. I proto se z něj stal hornický učeň, ale vášeň pro výtvarné umění v něm žila nadále. I jako horník našel způsob, jak rozvíjet svůj talent. Z dělnické profese se vysvobodil studiem na střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, kde vystudoval scénografii. Zdokonaloval svůj osobitý výtvarný rukopis, který ho dodnes řadí mezi největší osobnosti tzv. groteskní malby. Silně byl ovlivněn také svým dědečkem Františkem Lamrem, který jako dobrodruh cestoval několik let po Jižní Americe. Šedesátá léta už Aleš Lamr prožíval v Praze, dva roky působil v Armádním uměleckém souboru (AUS), později působil na Barrandově jako asistent režie. Po srpnu 1968 zvažoval emigraci. Nakonec zůstal v Československu, ale díky sestře, která se provdala do Švédska, procestoval západní Evropu. Svůj život později spojil s pražskou Malou Stranou, kde se účastnil jako vystavující legendární akce z roku 1981 Malostranské dvorky. Několikrát se ocitl pod dohledem Státní bezpečnosti. Znal se s Václavem Havlem. Chartu 77 nepodepsal, ale přijal tehdy víru v Boha. Po sametové revoluci mohl svobodně rozvíjet svou uměleckou kariéru, své obrazy a sochy vystavuje i v zahraničí. Zemřel 16. února 2024.