MUDr. Adolf Lick

* 1930

  • „Do tichých nocí, když stín tvůj se řítí, ó karibu, ó karibu, polární záře, když kolkolem svítí, ó karibu, ó karibu. Pod tvými kopyty země se boří, oči nám horečnou vášní jen hoří. Zákeřná rána již zahřměla z hlavně, ó karibu, ó karibu, patřila tobě, ty padl jsi slavně, ó karibu, ó karibu.“

  • „Podepsal jsem to za vedení samozřejmě já a pak dokonce i předseda strany to podepsal a předseda ROH (Revoluční odborové hnutí), to byly tři takové složky rozhodující, se kterými se pracovalo. Tak podepsali tady ten protest a poslalo se to na vedení. Bylo to uloženo na stranických orgánech a všem, kteří to podepsali, to tak trošičku přitížilo v kádrovém materiálu. My jsme to neodvolávali nijak, to se přešlo mlčením, já si nepamatuju, že bych něco podepsal, že odvolávám, to se všeobecně převrátilo. Prošel jsem takovou stranickou prověrkou vedoucích pracovníků, já jsem tím prošel, že jsem mohl zůstat ve funkci, že jsem nebyl zbaven funkce. Se mnou byl pohovor, tam jsem se musel při tom pohovoru kát, odvolat ten vstup vojsk (podpis pod petici), jinak to nešlo říct, no šlo to říct, ale já jsem to neřekl, tak jsem to odvolal a mohl jsem zůstat dále ředitelem nemocnice. Možná, kdybych to neodvolal, tak bych asi byl zproštěn a musel bych se vrátit na obvod nebo já nevím, co bych dělal.“

  • „V roce 1945 byli v pohraničí ještě Němci a nechtěli sklízet úrodu a my skauti nebo i jiní lidé byli nasazení do pohraničí, kde jsme pomáhali sklízet úrodu. Náš skautský oddíl byl určen do Boršova u Moravské Třebové, kde jsme byli přiděleni do jednotlivých statků, sami jsme bydleli ve škole. Pomohli jsme sklidit úrodu a ten konec byl pro nás takový dost atraktivní, protože tam byla mlékárna a Němci někde sabotovali a vyhazovali tam do povětří některé podniky, tak my jsme jako malí kluci, ovšem byli tam s námi i starší, tak jsme dostali pušku a hlídali jsme tu mlékárnu. Tak pět nás tam chodilo a ten nejstarší měl pušku, kdyby náhodou k něčemu došlo. Jinak jsme bydleli ve škole, kde také pořád stála hlídka, aby se nám něco nestalo. Bohudík to tam proběhlo bez nějakého zásahu a odjeli jsme v pořádku domů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boskovice, 26.10.2018

    (audio)
    délka: 01:22:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Boskovice, 26.02.2024

    (audio)
    délka: 02:04:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 3

    Boskovice, 21.08.2024

    (audio)
    délka: 27:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Šlo to říct, ale já jsem to neřekl

Adolf Lick v roce 1957
Adolf Lick v roce 1957
zdroj: archiv pamětníka

Adolf Lick se narodil 25. listopadu 1930 v Boskovicích rodičům Štěpánce a Adolfu Lickovým. Brzy po skončení války vstoupil do skautské organizace a už v létě 1945 se s dalšími skauty z Boskovic zúčastnil výzvy tehdejší vlády „Pomozte pohraničí“. Na území Sudet v Boršově u Moravské Třebové pomáhali se sklizní úrody. Jako aktivní sportovec se zapojil do obnoveného Sokola a v roce 1948 se zúčastnil XI. Všesokolského sletu v Praze. Po maturitě na boskovickém gymnáziu vystudoval Lékařskou fakultu v Brně, kde v roce 1956 promoval. Ještě na studiích se seznámil se svojí budoucí ženou Hanou Čejkovou, na silvestra roku 1955 se vzali a narodili se jim dva synové, Petr (1959) a Jan (1960). Na tzv. umístěnku nastoupil nejdříve do okresní nemocnice v Bílovci u Ostravy, později pracoval jako závodní lékař v podniku KOH-I-NOOR, kde v roce 1957 vstoupil do KSČ (Komunistická strana Československa). V roce 1958 se vrátil do rodných Boskovic, pracoval jako obvodní lékař a od roku 1963 přijal nabídku na funkci zástupce ředitele OÚNZ (Okresní ústav národního zdraví). Po okupaci vojsky VS (Varšavská smlouva) podepsal petici proti jejich vstupu, v období normalizace při prověrkách svůj podpis odvolal. V roce 1974 se stal ředitelem nemocnice, během jeho působení pracovalo v nemocnici několik primářů se špatným kádrovým posudkem, které ve funkci podržel. Současně s funkcí ředitele nemocnice zastával i další významný post v městském výboru strany. Za vystrojení slavnostního pohřbu primáře Miloše Slonky z nemocnice dostal od stranických orgánů důtku. V období sametové revoluce vystupoval při generální stávce na boskovickém náměstí za městský výbor strany. Po odvolání z funkce ředitele nemocnice pracoval ještě šestnáct let jako obvodní lékař v Boskovicích. V současné době (2024) žije v rodinném domě a se svojí ženou oslaví šedesát devět společně prožitých let.