Za normalizace schopné vyházeli a nahradili je lidmi, kteří se chodili do práce opíjet
Stáhnout obrázek
Františka Lysoňková, rozená Svozilová, se narodila 3. února 1942 ve zlínské porodnici, celý život ale prožila v malé dědině u Zlína, v Bohuslavicích. Její rodiče Františka a Josef Svozilovi pracovali v dělnických profesích. Otec byl koželuh a maminka šička obuvi. Františka vzpomíná na osvobození Bohuslavic v roce 1945 a na dětství prožité na moravské dědině. Byla zde například svědkem kolektivizace zemědělství a rozorávání mezí v padesátých letech. Oba rodiči upřímně věřili komunistickým myšlenkám a ve spravedlivější společnost pod vedením KSČ. Aby šli příkladem, zdarma vypomáhali v jednotném zemědělském družstvu (JZD). Františka dokončila základní školu v roce 1956 a poté nastoupila na dvouletou hospodářskou školu v Gottwaldově (dnešním Zlíně). Uplatnění našla v početnické stanici ve Svitu jako děrovačka štítků. Chtěla však dělat zajímavější práci, a tak když se objevila možnost pracovat jako písařka v redakci Naše pravda, která spadala pod krajský výbor KSČ, neváhala. Měla zde na starosti inzerci. Podmínkou byl však vstup do KSČ, na kterou přistoupila. V roce 1970 neprošla prověrkami, avšak z práce ji nevyhodili, protože byla řadovou pracovnicí. V redakci pak pracovala do roku 1974 i přes neutěšené poměry na pracovišti, kdy do redakce po čistkách v roce 1970 nastoupili neschopní nadřízení. Alkohol a obtěžování byly na denním pořádku. Františka se v roce 1961 provdala za Ladislava Lysoňka a porodila tři děti; druhé však po porodu v roce 1974 zemřelo na vývojovou vadu. Tato nešťastná událost byla zřejmě spouštěčem deprese, která se u ní v dalších letech rozvinula do těžké formy a léčila se s ní třicet let. Františka pracovala v úřednických pozicích v Prioru a Obuvi. Má kreativního ducha, a proto se několik let angažovala ve spolkové činnosti obce Bohuslavice. Vymýšlela a organizovala zde výstavy a různé kulturní akce. Její celoživotní zálibou jsou lidové písně a folklorní slavnosti.
