Kopanci v životě člověk hodně získává. Je vyzbrojenější a má větší pochopení pro druhé, v radosti i bolesti
Vlasta Macháčková se narodila v roce 1922 do železničářské rodiny. Vyrůstala se svými dvěma sourozenci ve Vlkoši, kde na místním nádraží tatínek působil jako přednosta. Rodiče vedli své děti v duchu Masaryka a Tyrše. Rodinu v roce 1937 zasáhla smrt prostředního dítěte, dcery Mileny. Bratr Karel se aktivně podílel na činnosti českého studentstva. Po 17. listopadu 1939 se proto rozhodl odejít do zahraničí ke Spojencům. Rodina o něm neměla dalších šest let žádné zprávy. Vlasta Macháčková se se svými rodiči dostala do Brna, kam tatínek požádal o přeložení, aby se ve Vlkoši ubránili dotazům, kam zmizel jejich syn. Gestapo si je ale našlo. Pamětnice se po jednom z výslechů nervově zhroutila. Odvaha ji však neopustila. Odmítla mluvit německy nebo hajlovat. Po válce se rodina s bratrem Karlem setkala. Po roce 1948 musel ale vlast opustit znovu, tentokrát utíkal před komunisty. Vlasta Macháčková opakovaně odmítla vstoupit do KSČ a netajila se tím, že nesouhlasí s politickým vývojem po roce 1948. Po válce krátce působila jako učitelka, postupně ji však komunistický režim označil za nebezpečnou pro socialistickou výchovu a k dětem ji nepustil. Perzekuce ze strany komunistického režimu ji provázela až do sametové revoluce v roce 1989. Dnes žije v jednom z brněnských domovů pro seniory.