„Co chceme, je změnit tento systém. Chceme demokratický systém, kde budou skutečně svobodná média, svobodné soudy, svobodný právní systém, nezávislé soudnictví. Za tímto účelem musíme udělat mnoho věcí. Musíme změnit mentalitu lidí, musíme ukázat, že je spousta těch, kteří tuto změnu podporují. Proto být politickým vězněm v Ázerbájdžánu je součástí naší reality. Pokud chcete změnu, nezáleží na tom, v jakém segmentu společnosti, musíte počítat s tím, že se jednoho dne můžete stát obětí a součástí této represe. Stát se objektem politické represe v Ázerbájdžánu je velmi snadné. Někteří lidé strávili čas v otevřeném vězení, jiní v uzavřeném vězení. Nemyslím si, že to, že jste politickým vězněm, vás odlišuje od ostatních obětí. Jsou i jiní lidé, kteří přišli o práci nebo museli navždy opustit zemi. Ti jsou také oběťmi politických represí. Pro mě je odchod ze země katastrofou. Protože já k této zemi patřím, jsem patriot. Chci svou zemi změnit. Nezáleží na tom, jestli v otevřeném vězení, nebo v uzavřeném vězení.“
„Před svým uvězněním, před tím obviněním a zatčením, jsem mnoho let spolupracoval s mezinárodními organizacemi, různými institucemi, včetně OBSE, ODIHR, Evropské unie, různých institucí Rady Evropy a také s mezinárodními nevládními organizacemi. Byl jsem s nimi v kontaktu, moje organizace s nimi spolupracovala. Účastnil jsem se jejich akcí a také jsem strávil některá období svého života na různých volebních pozorovatelských misích. Byl jsem součástí některých mezinárodních společenství, kruhů, sítí. Proto byla moje podpora na tak vysoké úrovni, když zahájili trestní řízení proti mé organizaci. Mnoho mezinárodních skupin reagovalo, ozvalo se okamžitě. Psaly o mně, posílaly dopisy OSN a různým institucím. Totéž se opakovalo, když jsem byl ve vězení, ve vazební věznici. Několikrát se se mnou mezinárodní organizace snažily setkat. Ve vězení. Mohl jsem se setkat hlavně se zpravodaji Parlamentního shromáždění Rady Evropy, jednou jsem se setkal s komisařem pro lidská práva EU a jednou s komisařem pro lidská práva Rady Evropy – se všemi misemi, které se týkaly monitorování situace v oblasti lidských práv v Ázerbájdžánu. A myslím, že vláda jim dala povolení, aby se se mnou setkali ve vězení. Tak jsem s nimi mluvil, abychom probrali situaci ve vězení a také obecně situaci v oblasti lidských práv v zemi. Myslím, že pro mě to bylo díky kontaktům s nimi jednodušší. Setkávali se také s členy mé rodiny. Vždycky jsem cítil, že s námi byla obrovská mezinárodní solidarita a také nás morálně podporovali.“
„V roce 2023 a vždy jsme byli kritičtí k výsledkům voleb. Nezaměřovali jsme se na politické výsledky voleb, ale na kvalitu volebního procesu. Jak probíhal volební proces s ohledem na evropské standardy, standardy OBSE. Organizaci svobodného prostředí, svobodného volebního procesu. Svobodné podmínky pro všechny zúčastněné strany, včetně opozičních stran a novinářů. Mluvili jsme o tom, hodnotili jsme volební proces a byli jsme kritičtí. Bylo tam mnoho nesrovnalostí, hromadné plnění uren hlasovacími lístky, převážení voličů, různé druhy nátlaku na účastníky voleb, komise nebyly nezávislé. Na tyto problémy jsme upozorňovali. V roce 2013 jsme byli také velmi aktivní, více než 600 lidí pozorovalo volby, podávali nám zprávy a my jsme je vyhodnocovali, posuzovali a napsali první úvodní zprávu. Poté se o nás začalo mluvit. A o dva týdny později zahájili trestní řízení proti naší organizaci. A pak jsme byli já a výkonný ředitel organizace, Bashir Suleimanli, pozváni na generální prokuraturu, i někteří další zaměstnanci. A začali nás obviňovat z nezákonné podnikatelské činnosti a daňových úniků.“
„Vzpomínám si, že jsme byli založeni v roce 1997 a v roce 1998 byl jeden z novinářů zatčen. Kvůli svému článku. Tento článek ještě nebyl v novinách zveřejněn. Měl ten článek v paměti svého počítače. Policie právě dostala informaci, že noviny se chystají tento článek zveřejnit. Před zveřejněním článku policisté vnikli do budovy, prohledali ji a článek našli. Byl uvězněn na dva roky a šest měsíců. Bylo to samozřejmě nespravedlivé. Bylo to v rozporu s principy právního státu a se svobodou projevu. Začala kampaň a naše organizace se k ní připojila. Začali jsme distribuovat letáky, zúčastnili jsme se a uspořádali několik tiskových konferencí. Mluvili jsme o tom v médiích a vydávali prohlášení. Byla to naše první práce v oblasti lidských práv. Ještě téhož roku 1998 se v Ázerbájdžánu konaly prezidentské volby. Šlo o druhé funkční období Hejdara Alijeva, otce současného prezidenta. Jedna ze skupin občanské společnosti nás pozvala, abychom volby monitorovali. Všichni členové naší organizace a také dobrovolníci se k této skupině připojili a pozorovali průběh voleb. Poprvé v životě jsem se seznámil s průběhem voleb a začal se účastnit školení, seminářů o pozorování voleb a připojil se k této organizaci, k této dobrovolnické práci. Bylo to velmi zajímavé, volební proces, strávil jsem tím tři dny – den před volbami, den voleb, příprava zápisů, přezkoumání všech stížností, nesrovnalostí ve volebním procesu ve volební místnosti, v okrskové volební komisi. Ten proces mě nějak přitahoval.“
Být ve vězení neznamená, že nemáte dál pomáhat ostatním
Annar Mammadli (správně Məmmədli) je ázerbajdžánský lidskoprávní aktivista, odborník na volební monitoring a dvojnásobný politický vězeň. Narodil se roku 1978 v provinčním ázerbajdžánském městě Yevlax, vyrůstal v období perestrojky. Vystudoval na univerzitě v Baku filologii a cizí jazyky, od devadesátých let minulého století je aktivní v občanské sféře. Je zkušeným volebním pozorovatelem a specialistou na volební procesy, jedním ze zakladatelů a vedoucích osobností ázerbájdžánské organizace Election Monitoring and Democracy Studies Centre (Centrum pro studium demokracie a volební pozorovatelství). V roce 2013 byl po svém kritickém vyjádření o průběhu ázerbájdžánských voleb zatčen a obviněn z daňových úniků a nelegálních obchodních aktivit. Ve vězení strávil téměř dva a půl roku, k jeho předčasnému propuštění svým dílem přispěla i mezinárodní podpora, které se mu dostalo. V roce 2014 také coby politický vězeň a bojovník z demokracii obdržel Cenu Václava Havla, kterou uděluje Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Po svém propuštění v roce 2016 strávil delší čas v Praze na rehabilitačním a studijním pobytu. Rozhovor s ním jsme pořídili v roce 2023 u příležitosti jeho vystoupení na konferenci Forum 2000, jehož organizátorům za zprostředkování rozhovoru děkujeme. Pár měsíců poté, v dubnu 2024, byl Anar Mammadli v Ázerbájdžánu opět zatčen a putoval do vazby.