Lýdia Mamulová

„No, podepsalo nás to 22 studentů. A když se to teda dověděla fakulta, tak byli na nás naštvaný a děkan Molnár říkal, že teda to je naprostá blbost, co děláme, že takhle se to nedá prostě dělat. Přitom on vůbec nebyl jakoby pro komunisty, jo, ale prostě tak pak víme, jak to vše bylo. Ale každopádně prostě nám za to vynadal, říkali nám, že jsme to měli podat jako regulérní cestou přes fakultu, že jo, což Franta říkal, že to by se nikam nedostalo, to by prostě oni zachytili a nikam by to dál nešlo.“

„No, takže jsem byla na první brigádě a na první brigádě jsem byla v osmašedesátém roce. Byli jsme v Aloisově a byli jsme tam v době, kdy přišly sovětský vojska.“ –„Někde v Jeseníkách byl ten Aloisov?“ – „V Jeseníkách. A jelo se. Já jsem musela asi čtyřikrát přestupovat z tý Bratislavy, vlakem do Brna, pak tam do Hanušovic a nahoru. Takže jsem přijela na tu brigádu. Ona měla být v Branné, což je taková menší chatka v lese s elektrikou, a protože nás bylo asi 26, tak jsme byli v Aloisově, což byla chata v tom lese přímo, prostě chata, kde nebyla elektrika. A tenkrát nás šéfoval Tomáš Bísek, s manželkou tam byl, už měli, myslím, i nějaký děti. A byla tam plejáda všech bohoslovců, takže tam byli, já nevím, kdo všechno to tam tenkrát byl – třeba Bob Vašteckej, už si to všechno nevzpomenu, ale byl tam třeba taky Dan Drápal – prostě jako spousta bohoslovců. A bylo to teda v srpnu a my jsme šli ráno do práce a my jsme museli jít přes kopec, protože jsme byli přihlášeni do té Branné, takže jsme byli v polesí Branná a ne Aloisov, takže jsme šli hodinu a půl do práce. Přišli jsme tam, na klády jsme si sedli a teď najednou pozdvižení, že teda Rusové jsou tady. Hajnej prostě, že teda letadla ruský a tanky, že prostě to je na hranicích.“