Rudou hvězdu jsme rozstřelili na tisíce střípků zla. Nikdy je nenajdeme všechny
Luděk Marks se narodil 11. listopadu 1963 v Ústí nad Labem. Jeho otec, krajinomalíř a karikaturista Josef Marks, nesouhlasil v srpnu roku 1968 s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa, za což ho donutili změnit profesi, a z malíře se tak stal ze dne na den strojvůdcem. Když na výročí invaze v roce 1969 vyšla maminka Marie Marksová v černém oděvu, dopadly represe i na ni. Otec začal malovat neoficiálně ve skupině sdružované kolem akademického malíře Ladislava Lapáčka. Spolu s ním pak připravil na Hollarovu výtvarnou školu i svého syna Luďka. První problémy se Státní bezpečností (StB) začal mít Luděk Marks už během studií, když chodil se spolužáky k Lennonově zdi. Po maturitě v roce 1983 se mu tak zavřela cesta na vysokou školu. Psal poezii a po setkání s Egonem Bondym se zařadil do okruhu undergroundových literátů scházejících se v restauraci Klamovka. Kvůli účastem na demonstracích byl několikrát zatčen a vyslýchán StB. Stal se redaktorem undergroundového časopisu Vokno, kde působil až do roku 1992. Pracoval v Památníku národního písemnictví a později u Památkového ústavu v Ústí nad Labem a Ústavu památkové a archeologické péče v Mostě. V cisterciáckém barokním statku ve Vtelně u Mostu vytvořil galerii a otevřel si knihkupectví. Vydal dvě sbírky poezie – Stín svícnu a Po hadí kůži. Jeho texty zhudebnili David Koller nebo Vladimír Mišík. V době rozhovoru v roce 2023 pracoval jako dokumentátor a technik archeologického oddělení Muzea města Ústí nad Labem a bydlel v Teplicích. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Ústí nad Labem.